Jdi na obsah Jdi na menu
 


Veřejná meditace Brno 26.11. 2011 - promluvy JV

26. 11. 2011

Jiří Vacek

MEDITACE NA POZOROVATELE

Tak se usilovně ponoříme do ztotožnění s pozorujícím vědomím, kterým jsme. A jelikož to je tím Bohem v nás, tím obrazem božím, který do nás Bůh vložil, když nás stvořil, tak do něj budeme adresovati svou prosbu i poděkování.

Na ty prosby o pomoc nezapomínejme a adresujme je do nitra, kdykoliv si přes den vzpomeneme. Odevzdávejme se tak do ochrany moci boží. To je velmi důležité. Musíme se snažit ze všech sil, ale současně si musíme uvědomovat, že sami na to nestačíme a že naším cílem je právě spojení a sjednocení se s tím transcendentním božstvím, které stálo na počátku všeho. Pokud se vůbec dá o nějakém počátku mluvit.

Teď se budeme věnovat usilovnému spočívání ve vědomí sama sebe nebo pozorovatele. Jsme tady rozdílně pokročilí. Každý bude provádět tu praxi, kam právě dospěl. Vždycky to bude praxe sebe si vědomého pozorovatele. To je základ. Všichni máte mít prostudovanou "Královskou jógu", abyste měli prospěch z těchto setkání. Takže každý si z té metodické řady na pozorovatele vyberte to, co cvičíte a ono vám to půjde o mnoho lépe, než když jste sami. Protože kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, což je vědomí Já jsem, tak se praví, že Bůh, vědomí Já jsem, je tam přítomen a taky pomáhá.

Tak jak kdo začíná, tak se bude snažit pomocí rozdílu pozorovaný předmět a Já, vědomí, které ho pozoruji, uvědomit si pozorovatele v nás. Ti, co jsou dál, budou se rozlišovat od těla a od mysli a současně spočívat ve vědomí sama sebe. Úmyslně zdůrazňuji tyto dvě stránky pozorovatele, které tam při vědomí světa musí být přítomné: jednak vědomí sama sebe, Já jsem sebe si vědomé vědomí a jednak  zpředmětnění všeho pozorovatelného jako ne-já. Nejsem nic, co mohu pozorovat. To tam oboje musí být neustále přítomno, protože když to tam není přítomné, tak automaticky se ztotožňujeme s tím, co pozorujeme i když jsme si třeba vědomi pozorovatele. Ale tam musí opravdu nastat to ostré rozlišení ve vědomí. Nejedná se jenom o myšlenku „nejsem tělo, nejsem mysl, ani nejsem svět, ani nejsem pohlcen světem“, ale skutečně o přímo ve vědomí rozlišení. Budeme si v průběhu cvičení pro zostření meditace připomínat, že nejsme nic, co pozorujeme. To je určitě užitečné, ale to nejvyšší rozlišení a uvědomění musí být právě v tom vědomí. To není vylučování světa ani těla ani mysli, ale jejich správné zařazení. Vše je jedno jediné, ale rozlišené a to rozlišení platí. To, co je naprosto nerozlišené, je jedině vědomí, které vše proniká, neboli je všeho základem, ze kterého vše vzniká, ve kterém vše trvá a které současně vše překračuje. To, co pozorujeme, vše stvořené, existuje jenom skrze toto vědomí, ale to neznamená, že je tímto vědomím. Platí současně jednota vše překračujícího, vše pronikajícího, neměnného vědomí a současně všeho projeveného, které se v tomto vědomí nachází, z tohoto vědomí vzniká, v něm trvá a do něho se zpátky rozpouští.

Tak teď se do toho pustíme.


      - meditace -


Myslím, že všichni cítíme, jak velkou sílu má společná meditace. Pamatujme si to a využívejme jí, co nejvíc. Nemusí to být jenom takové veřejné meditace nebo jako je tato nebo seminář. Hojně využívejme i klubovny v Praze, v Olomouci, tady v Brně. I Hradečáci už by měli mít nějakou klubovnu, Jindro. Všichni musíme přidat v očistě a ve znalosti nauky a v rozlišování. Tam se v tom období neklidu, jak se to nazvalo, ve společenství objevily velké, velké nedostatky. Příliš jste propadali nepřípadným citům, mírně řečeno. Špatně jste rozlišovali. Zapomínali jste, že Mistr není osobnost, ale že je doslova Bůh. To jsou velké chyby. To je to, co pořád zdůrazňuji, nedostatečné bdění nad myslí, neustálé vytváření ega tím, že se ztotožňujete se svými city. Odmítáte pochopit, že žádný takzvaný smrtelný hřích, což jsou zlé city, není oprávněný, spravedlivý, na místě, ale že škodí všem, vám i těm druhým. To jsou právě ta vrátka, kterými do nás vnikají zlé, Bohu nepřátelské síly. Proto nesmíme podceňovat jediný záchvěv zlého citu. Taky se ve mnohých z vás projevila duchovní pýcha. Sotva uděláte pár krůčků po cestě, tak už si myslíte Bůh ví jak nejste chytří, neomylní, výborní, duchovní a já nevím, co všechno.

Dokud je tady ego, tak je to všechno na nic. Proto se musíme ze všech sil zaměřit na rozpuštění ega pomocí techniky pozorovatele. Uvědomte si, že každý záchvěv nějaké nadřazenosti nebo nelibosti nad druhými už je ego. To není nic jiného než ego a když to pěstujeme, tak pak žijeme v egu a nikoliv v Duchu.

Veřejná meditace do konce roku už je jenom desátého v Praze. Už jsou rozplánovány meditace na příští rok v Praze, v Brně, teď jsme se dohodli i na Hradci. 25. února by to mělo být v Hradci. Jinak první lednový seminář tentokrát, jak asi víte, není na Morávce, ale ve Zlenicích. Na Morávku se vrátíme později z jara. Velmi pravděpodobně budou pokračovat semináře v Modre. První by měl být už koncem března. Ale ještě se to bude upřesňovat.

Zítra je prvá adventní neděle. Blíží se vánoce, kdy povanou velké, dobré duchovní vlivy. Využijte je. Nedejte se strhnout tím vánočním shonem. Radši se věnujte těm duchovním vánocům. Z dlouhodobého hlediska je to mnohem a mnohem přínosnější. Takže má Tomáš něco, ke své klubovně v Brně? Tomáš: Jestli někdo chce, můžeme se tam přesunout, máme možnost pokračovat s meditací dneska i zítra ráno. Pan Vacek: Tak to je výborné, kdo je z Brna, tak se může podívat do nové klubovny. Tomáš ho tam dovede.

Hynku, máte něco v plánu, co chceš oznámit? Hynek: „V Olomouci bude poslední letošní celodenní meditace týden před vánoci, v sobotu 17. prosince. Informace jsou na internetu“.

Jindro, vy něco taky chystáte takového? Jindra: Ne, my nic nechystáme. Pan Vacek: To je velká chyba. Teď jsme o tom mluvili, že máte využít adventu. Jindra: My se scházíme, ale něco velkého neplánujeme. Pan Vacek: „Tak něco velkého udělejte, nějakou celodenku. Vždyť to není takový problém, najmout si nějaký sálek v nějakém spolkovém domečku v Médiu. Vždyť to nemusí být ten největší sál“. Jindra: „Popřemýšlíme o tom“. Pan Vacek: „No, přemýšlejte, ale máte už na čase.

(Veřejná meditace v Hradci nakonec proběhla v jednom ze salónků v neděli 18. prosince a byla velmi úspěšná).

„Jak to vypadá se Zlenicemi lednovými, Péťo“? Petr: „První turnus je obsazený a na druhým je pár míst“. Pan Vacek: „Tak se hlašte, abyste pak neříkali, že se tam pak nedostanete“.

Tak se držte. Nashledanou.