Cíl a základ naší stezky
Jiří Vacek
Cílem naší stezky je plný návrat k Bohu, kterého jsme opustili, a proto trpíme.
Dosahujeme toho pomocí uvědomění si naší božské podstaty, vědomí Já jsem, kterou do nás Bůh vložil, když nás stvořil.
Po jejím uvědomění v ní žijeme, abychom po odložení hmotného těla dosáhli přerušení zrodů v nebožském světě, jako je ten, ve kterém se nacházíme a dosáhli vysvobození, spásu ve světech, kde se žije božským životem.
Tohoto cíle musí dosáhnout každý sám svým úsilím a s pomocí milosti boží a mistra, které svou nepřetržitou snahou získá.
Základem naší stezky je naše vlastní osobní, denní, nepřerušované úsilí. To platí vždy, i když meditujeme i společně.
Opíráme se při něm neustále o pomoc boží, kterou však bez vlastního přičinění nezískáme. Boží milost není nic jiného než odpovědí na naše úsilí. Je pomocí od Boha, kterou přijímáme. Bez našeho úsilí milost, pomoc nepřichází. Proto meditace vždy začínáme prosbou o pomoc boží i poděkováním za její poskytování.
Vždy platí: „Člověče, přičiň se, pán Bůh ti pomůže“. Nedělíme život na zevní, ve světě a na duchovní, ale řídíme se heslem: „Modli se a pracuj“. To nechápejme tak, že se někdy modlíme – naší modlitbou je meditace – ale snažíme se stále meditovat, ať se nacházíme v klidu nebo jsme činní tělesně nebo duševně. Naší meditací i modlitbou je átmavičára, soustředění na naše pravé, božské Já.
Ukázka z díla Stezka k osvícení a vysvobození z utrpení a nesvobody