Deník JV srpen 2007
Jiří Vacek
SMS neděle 29. 7. 07
Píše Karel Bešorna. Poslouchal mnou namluvenou Ribhugítu a „najednou mě to šouplo do hluboké meditace“. Miluška SMS odmítla zapsat: „To se přece stává každému“. Právě to „každému“ je na tom to pozoruhodné: ta spolehlivost účinku.
1. 8. 07
Přichází dopis od Juraje Hipše. Je v něm slovenský časopis Vitalita č. 8, který obsahuje výňatek z mojí knihy „Tak pravil Ramana Maháriši“ a fotografii mudrce. Také je v něm oznámení o meditaci 1. září v Bratislavě.
Přišla nás masírovat Maruška B. Již od pohledu byla nějaká světlejší. Hned úplně rozjařená vyprávěla o své zkušenosti Já. Byla v Chorvatsku u moře. Ležela na matraci a najednou z ní spadla a ponořila se do vody až na dno. V tom okamžiku se dostavil prožitek Já: „Nedá se to popsat, byla to nádhera a byla jsem to Já“. Celá tou vzpomínkou ještě zářila.
Zkušenost jistě dobrá, ale je nutné ji dosahovat znovu a znovu, naučit se jí vědomě vyvolávat a nakonec jí žít stále. Spouštěcím popudem zkušenosti byl pravděpodobně nenadálý úlek, který zastavil mysl a umožnil tak Já zazářit. V literatuře se taková možnost uvádí.
Několik postřehů
Boží moudrost není z lidského rozumu, nevychází z něho, ale ze samotného Boha. Nemůže ji proto znát nikdo jiný než ten, kdo zná Boha, a to opět jen v té míře, v jaké jej zná.
Myšlenky jsou silnější a mocnější než kulky z pušek. Tuto pravdu si dobře uvědomují zlí lidé, kteří nás chtějí ovládat ve svůj prospěch. Proto je svoboda názorů nepřípustná, jen jejich názor je správný a ostatní se musí potlačit. Proto se lži opakují stále dokola, aby zastřely pravdu a ohloupily druhé.
Naše myšlenky, city, představy, sklony, přání nejen nejsou bezpodstatné, ale právě naopak: jsou skutečnými silami, které tvoří náš život a osud.
Žijeme to, co si myslíme a cítíme a v souladu s tím i sklízíme výsledky našeho myšlení a konání.
9. 8. 07
Volá Martin Tomeš. Překládá Ramdase a narazil na větu, se kterou si neví rady. Ze svého rozumu mu poradit neumím. Radím mu, aby se na záhadu vyspal a ráno přijde řešení. Chvíli takto spolu rozmlouváme. Najednou říká, že již smysl textu v průběhu hovoru pochopil. Tím končíme. Vzápětí posílá SMS, že se mu to tak stává pravidelně. Po rozhovoru se mnou se mu vždy jeho problémy osvětlí a vyřeší „samy“. Není sám. O tomto jevu se dočítáme i ve vzpomínkách na Ramana Mahárišiho.
10. 8. 07
Jsou lidé, kteří zaměňují mechanické opakování duchovních pravd, aniž by jim doopravdy rozuměli, za duchovní život.
Ani je nenapadne, že by se jimi měli v prvé řadě řídit sami. Místo toho dávají na odiv jejich znalost a používají je k ospravedlňování svého ega, k jeho oslavě a v jeho prospěch.