Duch svatý je Duch svítící
Jiří Vacek
Duch svatý neboli Duch svítící nemůže být ve své podstatě nic jiného, než vědomí Já jsem. Odtud Ježíš: „Já jsem, vědomí Já jsem, je světlo světa“. Tím světem se spíše míní nikoliv svět hmotný, ale svět prvotního, ještě božského stavu bezprostředně po jeho stvoření.
Prvé stvoření je nutně duchovní. Není ani jemnohmotné, natož hmotné podstaty, ale ryze duchovní, světelné.
V tomto prvotním stvoření je plně uvědomováno:
Já jsem vědomí Já jsem, které je životem věčným, Pravda a láska od začátku až do konce.
Toto vědomí Já jsem právě stvořené bytosti plně a vědomě nejen žijí a prožívají, ale je i jejich plně si vědomou podstatou.
Nad tím ve smyslu duchovně výš je již jen samotná neprojevená absolutní Skutečnost Já jsem.
Z ní vše stvořené vzniká, ona vše stvořené v sobě obsahuje i Sebou proniká a také svou inteligencí a vědomím oživuje. Projev se nachází v neprojevu a tvoří s ním jedinou nedílnou Skutečnost. Každá stvořená bytost ji v sobě uskutečňuje v té míře, v jaké jí věnuje pozornost vědomí a mysli, kterými ji obdařil Stvořitel.
To je ta „část“ vědomí Já jsem a jeho tvořivé moci, činná tvořením světa a jeho bytostí. I ony jsou osobní jednotou vědomí a jeho tvořivé moci.
Proto platí, že člověk je mikrokosmos neboli omezeným obrazem nejvyšší Skutečnosti a to jak jejího vědomí, tak stvoření. Proto lze pomocí tohoto mikrokosmu usuzovat na makrokosmos včetně neprojevu.
To je pravý význam onoho tajemného nápisu na Hermově desce:
„Jak dole, tak i nahoře, jak nahoře, tak i dole“.