Duchovní praxe v kostce
Jiří Vacek
Každý ví, uvědomuje si, že je, že existuje neboli má vědomí své vlastní existence, svého bytí. To, co si v nás uvědomuje naší existenci, to, čím si uvědomujeme naše bytí, to, co je v nás vědomé, naše vědomí, to JSME, to je naše bytí, naše podstata, naše pravé Já.
Jelikož jsme si stále vědomi své existence, svého bytí, jsme si stále vědomi svého pravého Já. Pouze musíme pochopit, že toto vědomí vlastního bytí jsme my sami, naše pravé Já, vědomě je udržovat a v něm setrvávat.
Vytrváme-li v tom, naše pravé Já – vědomí se vyjasní, prohloubí, zesílí, stane se zřetelnější a trvalejší.
Trvalé bdění ve vědomí sama sebe, svého bytí, provázené láskou k tomuto vědomí a rozpouštění vásan, které nás z bdění v Já vyrušují, je celá duchovní praxe v kostce.
Kdo se takto bděle, vytrvale a nepřetržitě snaží, nemůže neuspět. V opačném případě nemůžeme od života ve hmotném, to jest v nebožském světě očekávat nic než trochu potěšení za mnoho námahy a utrpení a nakonec zmar a smrt bez vyhlídky na vysvobození. Zázraky se nedějí, milost se zadarmo nedává. Kdo má poznání sama sebe, tomu bude přidáno království nebeské, kdo nemá poznání, tomu bude i to nic vzato se smrtí těla. Ztratí vše, na čem tolik lpěl a po čem tolik toužil.