Důsledky rozhodující moci vědomí
Jiří Vacek
To, co se soustřeďuje, je důležitější, než na co se soustřeďuje.
Účinným prvkem v každém soustředění, v každé meditaci, je samo vědomí a nikoliv pouhé soustředění na zvolený předmět. Zaměření pozornosti vědomí vede jeho oživující a posilující sílu tam, kam je namířena a tam nebo v tom také působí.
Proto je důležité a prvotní věnovat pozornost samotnému vědomí. Když se tak v átmavičáře děje, samo vědomí, naše pravé božské Já sílí tím víc, čím a čím déle jsme v něm soustředěni.
Síla takto oživeného a zesíleného vědomí se pak také mocněji projevuje v účincích meditace. Jsou pronikavější.
Z této zákonitosti vyplývá pro naši meditaci jeden základní a zásadní požadavek:
V každé meditaci, v soustředění na cokoliv vždy zůstáváme na prvém místě soustředěni na samo vědomí a v tomto soustředěném sebe si jasně uvědomujícím vědomí se soustřeďujeme na zvolený předmět – čakru, pránu, ale i na léčení a podobně a pozorností, která je k němu obrácena, vedeme do něho jeho sílu.
Toto je základní a nejdůležitější pravidlo každé práce s vědomím neboli meditace:
Trvalé udržení soustředění vědomí na samotné vědomí.
Toto pravidlo platí plně pro oba druhy soustředění na předměty, kterými jsou:
1) Soustředění z pozorujícího vědomí na zvolený předmět.
2) Soustředění, ve kterém přenášíme vědomí do zvoleného předmětu, na který se soustřeďujeme.
V prvém případě se v sebe si vědomém pozorujícím vědomí soustřeďujeme na předmět ve vztahu pozorovatel – pozorovaný a v tomto vztahu vědomou pozorností působíme.
V druhém případě se ve vědomí Já jsem přeneseme do zvoleného předmětu soustředění a necháváme v něm vědomí působit.
V obou případech soustředění si uvědomujeme, že je to moc vědomí, které v soustředění působí. Tím je jeho působení i zesilováno.
Dodržením zásady, že v každé meditaci, v každém soustředění, udržujeme na prvém místě vědomí Já, plníme i Mahárišiho pravidlo: „Kdo nedělá (právě teď) átmavičáru, dělá lokavičáru“. Z tohoto pravidla není výjimek. Jakákoliv meditace nebo duchovní praxe bez udržování se ve vědomí Já je nedostatečná. Neexistuje důvod, proč bychom neměli trvale si udržovat vědomí Já jsem prostě proto, že ono je Bohem, ke kterému se vracíme. Je cílem naší stezky.
Proto všechny meditace – vnitřní pránájámu, soustředění na čakry, rozlišování a ovládání mysli včetně rozpouštění nežádoucích sklonů mysli, provádíme vždy na prvém místě ve vědomí Já jsem.
Cílem je trvalý život v tomto vědomí a proto je samozřejmé, že je udržujeme i v denních zevních činnostech. Pak právě v tomto vědomí máme trvalý zdroj síly, mocnou podporu a ochranu.
Vynechávat uvědomování samotného vědomí z naší duchovní praxe a zejména z našich meditací je proto velkým nedostatkem a základní chybou.