Ego
Jiří Vacek
Ego není pouhé ztotožnění s tělem a s myslí, ale, co je mnohem horší, i soubor sil, které toto ztotožnění trvale vytvářejí a udržují.
Ze všech eg je nejhorší duchovní ego. Nejhůře se rozpoznává a ještě obtížněji rozpouští. Je přece „duchovní“.
Takto těžce postiženi jsou některé skupiny hledajících.
Intelektuálové rozumové pochopení advaity považují za samo její dosažení, ač jím zdaleka není.
Ti, co pěstují pouze ctnosti a velmi si na nich zakládají, často nechápou, proč by měli o něco usilovat, když jsou přece dobří. Nejsou. Tam, kde je ego, není Bůh ani opravdu nic dobrého.
Ego může udělat pouze jedinou správnou a dobrou věc: pomocí átmavičáry se rozpustit.
Vztah k mistrovi typu: „Já pán, ty pán“, sice egu vyhovuje, ale na druhé straně zabraňuje přijetí jeho pomoci. Je obranou ega před rozpouštěním. Jelikož platí vnitřně mistr je Bůh, je takový vztah i obrazem našeho vztahu k Bohu. Účinně brání spojení s ním. Vzato jinak: je projevem duchovní pýchy a víry v hodnotu ega.