Já jsem a jiného už není, Iz 45, 18
Jiří Vacek
Vědomí Já jsem je jediná Skutečnost, jaká existuje, a mimo ní nic neexistuje. Podobně Sof 2, 15 říká: „Já jsem a kromě mě není žádného více“. V ekumenickém překladu je věta nesprávně přeložena a proto nevypovídá pravdu o jedinečnosti vědomí Já jsem tak zřetelně jako Izajáš. Z pohledu duchovního, mystického významu bible je ekumenický překlad mnohdy zkreslený. Je dílem lidí, kteří s mystikou a duchovní praxí nejsou seznámeni a proto skryté řeči bible nerozumí a proto ji nedovedou přesně vystihnout. Je to totéž, jako kdyby spis například z oblasti slaboproudé techniky překládal někdo, kdo s ní není alespoň částečně seznámen. Nutně by se dopustil mnoha nepřesností a omylů.
Uvedené výroky neříkají nic jiného než: existuje pouze jedna jediná Skutečnost a mimo ní nic neexistuje. Je nestvořená, nepodmíněná a veškeré stvoření je dílem její tvořivé moci. Této Skutečnosti běžně říkáme Bůh.
Vše stvořené je proto tato Skutečnost ve smyslu, že je její částí a jejím výtvorem. Stvoření existuje, světy a jejich obyvatelé existují, ale jsou jedinou Skutečností, která je v projevu rozlišená. Ne, že by vše stvořené bylo Bohem, v božském stavu, v něm se nachází pouze její neprojevená část, jejímž základem je vědomí Já jsem. Vše stvořené existuje mocí tohoto vědomí, nachází se v něm a je jím i pronikáno. Základem všeho stvořeného je nestvořený, neomezený prostor vědomí, ze kterého se stvoření jeho činností vynořuje, v něm existuje a do něho se opět navrací.
Svět existuje, ale není ani existencí samostatnou ani absolutní, objektivní realitou. Je součástí absolutní existence nejvyšší Skutečnosti a je jí plně podmíněn. Není proto věčný ani stálý, ale je ve své existenci omezen časem a prostorem, ve kterém se mění, vzniká i zaniká.