Jak šakti chrání
Jiří Vacek
Aby Pavel nepřišel o prostředky na nájem klubovny, přeložili jsme do ní naši středeční meditaci, kterou máme pravidelně večer u nás v bytě. V klubovně bylo plno.
Ještě jsem se nezbavil únavy z řady veřejných meditací, které teď následují jedna za druhou a již ve čtvrtek balíme do Brna. V zimě cesta značně záleží na počasí. Proto je sleduji. Předpovědi jsou varovné: v sobotu má napadnout 15 cm sněhu, mráz, a to vše zejména na Vysočině, přes kterou vede dálnice do Brna. Rada zní raději nevyjíždět.
Rada dobrá, ale když nechceme zklamat přátele, tak musíme. Jako vždy posílám šakti předem, aby nám upravila cestu a chránila nás.
Ráno při pohledu z okna je všude bílo. Předpověď se plní, obavy vzrůstají, jak dojedeme.
Překvapivě cesta proběhla hladce, jako skoro vždy. Dálnice dobře průjezdná, na vozovce místy dokonce sucho nebo trochu čvachtanice. Jen viditelnost je horší a okna věčně pocákaná od aut před námi. Celou cestu s Jirkou a Evou usilovně meditujeme, zpět také. Miluška je doma, ještě se na tak dlouhou cestu necítí. I pro mne je namáhavá a vyčerpávající.
V Brně dobrá meditace, sál je plný, asi ke stovce lidí, víc by se nás ani nevešlo, potěšíme se s přáteli a po čtvrté jedeme domů.
Teď je povrch dálnice místy horší, slabá sněhová pokrývka, ale většinou rozježděná. Je také pod nulou. Jirka proto místy jede pomalu – i osmdesátkou, neriskuje předjížděním. Teprve již před Prahou potkáváme něco mimořádného. V opačném směru z Prahy do Brna vidíme hromadnou srážku a následnou kolonu dlouhou mnoho kilometrů. My dojedeme hladce, celá cesta trvá něco málo přes dvě hodiny.
Po vykoupání, které smyje nejhorší nečistoty nasbírané v meditaci, sleduji televizi. Nevěřím svým očím. Na silnicích byla sobota dnem hrůzy. Sto nehod, z toho tři hromadné, tři mrtví, tři dálnice hodiny neprůjezdné a my jedeme hladce.
Jako bychom žili někde úplně jinde. Taková je moc šakti, pokud ji pokorně prosíme o přispění.
V pondělí na meditaci Petra Dočkalová vyprávěla, jak jim rodiče po návratu z Brna vyčinili: „Riskujete životy pro nějaké duchovno“.