Kde byl Bůh v Osvětimi?
Jiří Vacek
Tak a podobně se ptají lidé, kteří v Boha nevěří ani o něho nestojí. Když pak najednou čelí takovým hrůzným věcem, jako jsou koncentráky, najednou se ptají po Bohu a svalují za ně zodpovědnost na Boha. Oni nic – to Bůh.
A proč se ptát pouze po Bohu? Proč se neptat po státnících Francie, Anglie, USA i Židů po celém světě, kde byli a co dělali, když se Hitler dral k moci. Proč Hitlerovi předhodili pro jeho uspokojení tehdejší Československo, které jediné bylo připravené a ochotné s Němci bojovat?
Židé, rozptýlení po celém světě, se svou velkou a politickou mocí, neudělali proti Hitlerovi nic. Angličtí Židé nejen zachránci židovských dětí, sirovi Wintonovi (za přesné jméno neručím), z Československa před Hitlerem v jeho snaze nepomáhali, ale ještě jej kritizovali.
A zástupce Boha na zemi, tehdejší papež, rovnou podepsal smlouvu o spolupráci katolické církve s Hitlerovskou Třetí Říší. Později, když se o Osvětimi dozvěděl, koncentráky neodsoudil, ač byl k tomu vyzván. Tak proč se ptát, kde byl Bůh? Ptejme se, proč lidé takové zločiny podporují nebo se proti jejich strůjcům nestaví od samého počátku, až když je pozdě.
Bůh je všude a ve všem, proto byl a je i v Osvětimi. Potíž je, že lidé v Osvětimi nebyli v Bohu. A nejen nebyli, ale chovali se v rozporu s tím, co Bůh učí.
Tyto otázky jsou vlastní pouze křesťanství. Protože asi v 5. století církevní představitelé zavrhli znovuvtělování a zákon karmy, zákonitě tím dali znamení oprávněnosti těmto otázkám.
Tam, kde je přesvědčení o znovuvtělování a o platnosti zákona karmy běžné, takové otázky nevznikají, a proto ani z tohoto důvodu pochybnosti o existenci Boha a jeho nečinnosti.
Ti, co tyto duchovní pravdy odmítli, dali popíračům Boha do ruky silný důvod: „Proč milovaný a všemocný Bůh se nečinně dívá na utrpení nevinných“. Ve skutečnosti žádní nevinní neexistují a kdo ze své vůle opustil Boha, nemůže se jej dovolávat nebo dokonce obviňovat z nečinnosti.
Pravda je, že tento svět je světem bytostí, které Boha zavrhly, a proto žijí ve světě, kde nevládne Bůh, ale pouze spolu bojují lidské dobro a zlo.
Dokonce se můžeme i ptát, kde byl Bůh, když lidé vraždili Ježíše, Štěpána a mnohé další a lidi jim podobné ve všech částech světa před Ježíšem i po něm.
Odpověď je obdobná. Tak to prostě v nebožském světě chodí. Když se rozhodnu žít za polárním kruhem, nemohu si stěžovat, že umrznu. Když zvolím život mezi lidožrouty, nemohu se divit, že mě sežerou. Sám Ježíš říká, abychom neházeli perly (duchovní nauku) sviním, aby se neobrátili proti nám a neroztrhali nás – lidé Bohu nepřátelští.
Jakkoliv jsou hrůzy světa obrovské, smrt v našem těle je jen smrtí těla a nikoliv nás samých. Odkládáme tělo, ale žijeme dál v jiném světě, a to přesně takovém, jaký jsme si zde na zemi vysloužili.
Tělesná smrt není absolutní zlo – nakonec zemře každý, i když ne v koncentráku. Mnohem horší je smrt duchovní – ztráta spojení s Bohem v nás.
Příznačné pro náš svět je, že nikomu tato ztráta nevadí, nikdo se nad ní nepozastavuje. Proč? Právě proto, že svět o Boha nestojí. Ať se pak neptá, kde je.