Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Mysl je opravdu tvořivá moc. Myslet, cítit, představovat si vždy znamená vytvářet tvořivé síly, které se snaží uskutečnit to, co jsme do nich vložili a to úměrně velikosti a trvání jejich vytváření.

Slabé, jednotlivé a krátkodobé myšlenky mají malou moc. Jelikož je vytváříme neustále, spojují se v mocný proud síly. Ten podle převládajícího zaměření nás unáší buď do života bez Boha, který je pln nesvobody a utrpení nebo do trvalé blaženosti a štěstí života s Bohem.

Pokud po něčem opravdu silně a s láskou toužíme, nakonec se nám to – ne ihned, ale po určité době splní. Velká přání, která jsou v tomto vtělení neuskutečnitelná, se plní až v dalších životech.

Jinými slovy: taková přání jsou velmi spolehlivou příčinou našich nových zrodů v nebožském světě a zákonitě nám přinášejí nakonec utrpení a nesvobodu. Pokud v době před svým uskutečněním již po jejich naplnění netoužíme, stejně se zákonitě splňují, protože tvořivá energie, kterou naše mysl vytváří, se neztrácí, ale trvá a působí dál. Pak nám naplnění minulých přání je často až na obtíž nebo, pokud jsou neduchovní, překáží na stezce.

Mysl je mocná síla, ale není všemocná. Je podrobena zákonu příčiny a následku a proto myšlení ve zlu a nenávisti přináší jen opět další zlo a nenávist a to i tehdy, když dočasně zvítězí.

Mysl jako naše tvořivá moc ve spojení s vědomím, jeho oživující mocí, vytváří náš osud. To je další nesmírně důležitá vlastnost mysli: k tomu, čím se zabývá, přitahuje pozornost vědomí a s tím i jeho oživující moc.

Všechno, co bylo řečeno o tvořivé moci mysli a o jejím ovládání pozornosti vědomí, jsou pádné důvody, proč je nezbytné řízení naší mysli tak, aby vytvářela svou činností příčiny, které nám připravují šťastný osud a vracejí nás zpět k Bohu, od kterého jsme se odpoutali.

Ve světle pravdy, že náš život v projevu je ve svém základě ovládáním dvěma druhy sil, silami dostředivými a odstředivými, je zřejmé, že se, pokud chceme na stezce uspět, musíme zaměřit na vytváření dostředivých, osvobozujících sil a nejen nevytvářet síly odstředivé, ale rozpouštět i ty, které v každém z nás, kteří žijeme v nebožském světě, právě existují a působí. Kdybychom nebyli pod jejich vládou, tak bychom zde nežili.

Abychom mohli správně myslet, musíme trvale nad myslí bdít a rozlišovat vše, co se v ní objevuje v souladu s naukou. Abychom mohli rozlišovat, musíme znát důkladně nauku, podle čeho rozlišovat. Abychom mohli správně myslet, musíme vědět, co správné myšlení je a jak se provádí.

Prvým předpokladem správného myšlení je proto znalost nauky o duchovní praxi, která vede k poznání Sebe a k vysvobození.

Znalost nauky získáváme jejím studiem, zejména knih, které ji popisují. Ne každá literatura je z tohoto pohledu skutečně přínosná. My vycházíme zejména z učení Ramany Mahárišiho a Ježíše. Poslední chápeme duchovně, vnitřně a nikoliv zevně.

Pouhá sama znalost nauky zdaleka nestačí. Je nutné ji hlavně uplatňovat na sebe a to po celý den ve všech činnostech jak zevních tak vnitřních.

Proto trvale a bez přerušení rozlišujeme, čemu věnujeme naši pozornost:

1) Vědomí – co pozorujeme.

2) Mysli – nač myslíme a co cítíme.

K tomu nám slouží právě správná znalost nauky.

Mysl ani pozornost vědomí nesmíme nechat bez vedení ani jediný okamžik, aby se jich nezmocnily síly nepřátelské našemu poznání a vysvobození, které se neustále snaží mařit naše úsilí.

Jinými slovy: střežíme pozornost vědomí i samu mysl, abychom dělali neustále átmavičáru a nikoliv lokavičáru. Proto všechny odstředivé sklony pozornosti vědomí i mysli odmítáme a neuchopujeme, ale vše dostředivé, směřující k Bohu přijímáme a rozvíjíme, ale ani v těchto případech se s výtvory mysli neztotožňujeme.

My nejsme mysl ani osvícená, ale mysl a její nástroje či výtvory jsou našimi prostředky k dosažení cíle stezky.

Odstředivé sklony, které pozornost vědomí a mysli se snaží v náš neprospěch ovládnout, nejen odmítáme, ale přímo rozpouštíme. Poslední vyplývá z požadavku očisty od sil zla a odstředivých, které nám vládnou a jsou zodpovědné za naše utrpení, nesvobodu a nevědomost o naší božské podstatě.

Proto se trvale udržujeme alespoň ve vědomí sebe si vědomého pozorovatele, který ví, že není ničím, co pozoruje a tak zpředmětňuje vše stvořené jako ne-já: celý svět, jeho bytosti, tělo i mysl. V tomto rozlišení na sebe – vědomí a věci a předměty, které si uvědomujeme, neboli pozorujeme, zacházíme v souladu s naukou. Sklony a síly odstředivé rozpouštíme tímto způsobem uvědomování ve vědomí.

Tento postup používáme zejména pro myšlenky. Pro nežádoucí city postupujeme obdobně, to jest, zpředmětníme je ve vědomí, které je od nich rozlišené a vedeme je páteří vzhůru nad hlavu, kde se mění ve světlo. Takto je možné pracovat i se sexuální silou a měnit její energii v duchovní světlo. To je jediný účinný způsob, jak sex duchovně využít. Pouhé jeho potlačování není řešením.

V obou případech energie rozpuštěných výtvorů mysli se vrací nám, do nás, ze kterých vzešla a tak nás posiluje.

Toto je v praxi způsob, jak plníme požadavek Ramany Mahárišiho: trvalé provádění átmavičáry a odstraňování lokavičáry. Tvoří jej:

1) Trvalé spočívání alespoň v sebe si vědomém pozorujícím vědomí, které se prožívá jako rozlišené a netotožné se vším, co pozoruje.

2) Trvalé posuzování, to jest rozlišování všeho, co se objevuje v naší mysli z hlediska nauky na spásné – nespásné. Poslední odmítáme a rozpouštíme, jak bylo popsáno.

Toto je stezka átmavičáry v kostce. Uspějeme na ní v té míře, v jaké ji provádíme a to trvale. V souladu s platnou zákonitostí, naším úsilím tak vytváříme příčiny, jejichž následky se projevují jako pokrok na stezce.

Ten nezávisí pouze na našem současném úsilí, ale i na tom, co tvoří oblast naší karmy, která se má naplnit v přítomném vtělení. Je-li v ní mnoho sil odstředivých, začátek je obtížný, ale možný. Navržená stezka je z pohledu naší karmy i účinný způsobem, jak měnit neduchovní a zlou karmu v příznivější a to tím víc, čím víc správně a bez přestání usilujeme.

Obracením pozornosti vědomí i mysli na Boha – vědomí Já jsem v nás, probouzíme a posilujeme jeho božskou moc nad námi v našem nitru a ta nám v našem úsilí pomáhá tím víc, čím víc jí své pozornosti věnujeme.