Podstata vysvobození
Jiří Vacek
Dosáhnout vysvobození znamená osvobodit mysl a hlavně vědomí z toho, co je znesvobodňuje, což je ego a jeho svět.
Vědomí má moc svým soustředěním neboli pozorností oživovat a tak posilovat to, čemu věnuje pozornost, nač se soustřeďuje. I toto působení moci vědomí se řídí zákonem příčiny a následku. Řečeno jinak: vytváří náš osud, karmu.
Příčinou je samo vědomí, jeho působení, síla, s kterou působí a doba, po kterou se tak děje. Podstatné je i jak se tak děje: zda vědomě a cílevědomě nebo nevědomě a bezděčně a zmateně.
Pokud vědomí pozorností vychází zevně mimo vědomí, oživuje tak naši mysl, tělo a svět neboli veškerý projev, ne-já. Na síle tohoto soustředění, na jeho pozornosti a také na délce, po kterou se tak děje, závisí i účinky, které vědomí dociluje.
Takto vědomí působí bez přestání a neustále, ať jsme si jeho moci a následků jeho působení vědomi nebo nikoliv.
Obracíme-li pozornost vědomí výhradně zevně a nevědomě, pozorované – náš svět, tělo a mysl se právě mocí vědomí stávají jedinou skutečností do té míry, až mluvíme o objektivní na nás nezávislé realitě.
Samo vědomí a jeho bytí není uvědomováno a upadá do úplného zapomnění. Proto, ač vše pozorovatelné – zevní svět i naše projevená osobnost existují výhradně z moci vědomí, se domníváme, že svět i naše osobnost existují nezávisle na vědomí i když pravdou je pravý opak.
V tomto stavu nevědomosti o existenci vědomí dochází ke dvěma závažným jevům:
1) Vědomí je nevědomě pohlceno světem.
2) vědomí je nevědomě pohlceno tělem a myslí do té míry, že se považujeme za tělo a mysl. Jinak řečeno výsledkem této nevědomé činnosti vědomí je ego, naše nepravé já a také chybný názor o objektivní na vědomí nezávislé existenci světa, do kterého patří i náš svět.
Tak ač jsme ryzí, božské nehmotné vědomí Já jsem, žijeme v egu, což je naše nepravé já a s ním žijeme ve světě, který je pro nás jedinou skutečností, kterou známe.
A právě toto je naše nesvoboda:
1) Nevědomé pohlcení vědomí světem, který nás tímto způsobem ovládá a nutí jednat tak, jak svět vyžaduje.
2) Nevědomé pohlcení vědomí v těle a mysli, ego, nepravé já.
Tuto naši nevědomost a nesvobodu posiluje i naše mysl. Její tvořivou moc ego používá v souladu se svou nevědomostí tak, že naši nesvobodu svou tvořivou mocí ještě zvětšuje a zesiluje.
Myslíme, to jest tvoříme – myslet znamená vždy tvořit, protože mysl je tvořivá síla – pod vlivem jediné skutečnosti, to jest světa a ega, kterou známe. Proto myšlením ve stavu nevědomosti a nepoučenosti neustále posilujeme ještě více své pohlcení egem a jeho světem a proto i naši nesvobodu.
Z toho vyplývá i cesta k vysvobození. Ta vede soustavným a cílevědomým odnímáním moci vědomí:
1) světu
2) egu
a také
3) správným myšlením
Odnímáním moci vědomí světu a egu se děje odvracením pozornosti vědomí od nich. Právě proto Ramana Maháriši říká: „Do dění světa máme zasahovat jak jen nejméně je možné.“
Ani odvracení pozornosti vědomí od všeho pozorovatelného nestačí. Je zcela nezbytné obracet pozornost vědomí na samo vědomí a tak docílit jeho uvědomění, což je osvícení, poznání našeho pravého Já, které, aby bylo trvalé, vyžaduje naprosté rozpuštění ega.
Děje se důsledným rozlišováním sebe si vědomého vědomí od všeho, co není toto vědomí neboli od všech pozorovatelných předmětů, což je celý svět, ale i naše tělo a mysl včetně všech jejich činností.