Praxe přímé stezky
Jiří Vacek
Pokud je dosaženo základních cílů stezky, což je dostatečná znalost nauky, určitý stupeň vlády nad myslí a očisty, hledající má nastoupit přímou stezku. Ramana Maháriši dokonce jako jediné měřítko, kdy jí máme nastoupit, udává touhu tak učinit.
Podstatou přímé stezky k poznání našeho pravého Já je átmavičára. Plně platí, co říká Ramana Maháriši: „Átmavičára je stezkou od začátku až do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru".
Podstatou átmavičáry, zkoumání sebe, je obracení pozornosti vědomí na samo vědomí. Jejím výsledkem je přímé poznání Já jsem, mé Já je ryzí vědomí. To není myšlenka, poznání získané uvažováním, ale přímo vědomím žitá Skutečnost, která existuje nad a za myslí a není na mysli ani rozumu závislá. Je to noumenon, Bůh v nás. Naopak je zdrojem mysli i všeho projeveného. V takto získaném vědomí Sebe, vědomí Jsem vědomí, zůstáváme trvale a současně tento stav našeho bytí dále rozvíjíme.
Nalezením Sebe, stezka nekončí, ale pokračuje dál ke konečnému vysvobození z nebožského světa. To je na prvém místě závislé na rozpuštění tvořivých sil mysli, které v sobě nesou příčiny, vedoucí k dalším zrodům ve světě odpadlém od Boha. Bez jejich rozpuštění rodí se znovu i ti, kteří již poznání sebe dosáhli. Přímá stezka není souborem meditací a dalších cvičení, i když do ní nepochybně patří, ale způsobem života. Život není dělen na zevní a vnitřní, ale je celý - zevně i vnitřně žit duchovně. Neustále provádíme átmavičáru a řídíme svou mysl, ať jsme tělesně a duševně činní nebo v klidu.
Klidové, denní meditace zahrnují:
1) Vnitřní pránájámu.
2) Vlastní výhradní soustředění na pozorovatele nebo na vědomí Já jsem.
Minimum je denně 1 hodina pránájámy a 1 hodina átmavičáry. Tu provádíme buď jako soustředění na sebe v pozorovateli, což je naše vědomí s pozorností obrácenou zevně. Pokročilejší praxe je uvědomování se v ryzím vědomí Já jsem.
I vnitřní pránájámu provádíme jako átmavičáru. Cvičíme ji v sebe si vědomém pozorovateli. Později spojujeme pránu jako Šakti se Šivou, s vědomím.
V átmavičáře pokračujeme celý den i při plnění svých povinností, při činnostech tělesných i duševních.
Nedílnou součástí stezky je celodenní práce s myslí, v souladu s naukou nezaujatě z pozorujícího vědomí si uvědomujeme vše, co se v ní objevuje a rozlišujeme myšlenky a hlavně city na dobré - zlé, spásné - nespásné. Zlé a nespásné nezaujatým pozorováním rozpouštíme.