Přechodné stavy poznání
Jiří Vacek
Stavy blaženého ryzího vědomí, které přicházejí samovolně, jsou velmi pěkné. Často trvají i týdny, ale zpravidla nakonec zmizí. Případy, kdy zůstanou trvale, jsou řídké.
Po jejich zmizení jsme opět tam, kde jsme byli před jejich objevením: v egu. Skutečnou hodnotu mají jen ty trvalé.
Proto je nesmírně důležité vědět, jak se do těchto stavů vracet, a jak se udržují. Zde vědět znamená i umět do nich vstupovat ze svého rozhodnutí.
Vracíme se do nich buď obracením pozornosti na Já, átmavičárou nebo pomocí usilovnou praxí získaným uměním uvědomit si sama sebe v ryzím vědomí Já jsem.
Stav, který jsme žili, ale ztratili, je pryč a s ním i jeho hodnota. Odvozovat z něčeho, co již není, co pominulo, svou duchovní výši nebo dokonce dosažení, je zcela mylné. Platí pouze to, co je zde právě teď a je trvale v naší moci.
Pokud ztrácíme prožitky pravého Já, příčina je vždy ve sklonech nepřátelských poznání. Řečeno jinak: ztrácíme je, když místo átmavičáry děláme lokavičáru. Místo Já věnujeme pozornost ne-já, světu a necháváme se jimi pohltit.