Rady pro praxi
Jiří Vacek, hledající
březen 2018
Tak se ptej…
Dotaz: Jestli to, co někdy zažívám, je pravé Já, když píšete o potřebě prolnutí malého Já s tím Božským?
Odpověď: Je jen jedno Já. Je to, jako když se díváš na oblohu malým okénkem. Nevidíš ji tak jako někdo, kdo ji vidí celou, a přesto je to ta samá obloha. Je potřeba to okénko/náš pohled rozšířit…
Já musí neustále sílit. A sílí tím víc, čím víc pozornosti mu věnuješ podle zákona oživující moci pozornosti - čemu ji věnujeme, tím se stáváme.
Když nevíte, jestli je to ono, tak se zeptejte vědomí. Není to něco neživého, necítící vesmírný počítač. Je to živější než my sami, protože to dává život nám, není to jen vědomá bytost, je to nadvědomá bytost obrovské síly… Ptejte se do něho, jestli je To ono.
I Jarka Kočí nejdřív vůbec cestu átmavičáry neuznával, ale protože byl upřímný a opravdový, Drtikol mu ji odhalil.
Když si pak nebyl jistý, jestli je To ono, zeptal se a ve snu dostal bílého slona, jako že je To ono a sen byl tak jasný, že Jarka ještě po probuzení řešil, jak se s ním do bytu vejdou.
Dotaz: Někdy je klid a vím, že je To ono, ale pak, když něco dělám, přemýšlím, jsem v práci, tak se ztratím…
Odpověď: Když se ztrácíte, máte pochybnosti, je To ještě slabé. Pak tomu musíte věnovat víc pozornosti. Ne myslí, to není činnost mysli. Myšlení je dobré pro pochopení nauky, ale To, Já, musí být žito, obrácením pozornosti na Ně.
Jako třeba když jíte něco sladkého. Víte, že je to sladké, i když o tom nepřemýšlíte. Ale když si řeknete „hmm, to je sladké“, už je to myšlenka a nikoliv to sladké.
Dotaz: Také mi došlo, že jestli se láska k Já a touha po něm nebude stále rozšiřovat, myšleno růst a prohlubovat, tak to neudržím.
Odpověď: To je výhoda bhaktů, kteří Boha tak moc milují, že se drží silou své lásky stále u Něho. Někdy si ho ale personifikují, což je pak zase na překážku pochopení jeho nestvořené a beztvaré existence. Proto je tak důležité nerozvíjet pouze lásku, ale i duchovní moudrost. Jedno bez druhého samo nestačí.