Setkání v Modre - 22. 8. až 28. 8. 2010
Jiří Vacek
Cesta tam i zpět proběhla hladce. Stále nemám zdravotní potvrzení k řidičáku. Fabii řídí proto Eva, Miluška a zpět i Pavel Dymanus.
Ubytování i strava na vysoké úrovni, paní Beata se o nás spolu s dalšími, například Lacem vzorně stará.
Meditace výborné, tak výborné, že Mirka se ptá z Litoměřic, zda jsme neměli opět „návštěvu“. Neměli. Děláme si návštěvy sami.
Včetně dětí je nás ke stovce, několik mladých rodičů je zde i s malými dětmi. Některé z nich, ti poněkud starší, vydrží dokonce sedět s rodiči tiše i na meditacích.
V meditační hale počet meditujících kolísá mezi šedesáti až sedmdesáti.
Bohužel opět se někteří z účastníků nepříjemně dohadují s paní ředitelkou o výši úhrady za pobyt. Je neuvěřitelné, že si i po dlouhých meditacích myslí, že cena toho, co dostávají se rovná pouze ceně noclehu a stravy a ještě požadují různé výjimky, slevy a podobně. Pro své materialistické postoje nejsou schopni pochopit, že i zevní výdaje na seminář jsou větší než za stravu a nocleh. Duchovní přínos seminářů a jeho vnitřní cenu pro sebe zřejmě vůbec nechápou a neoceňují, zaměňují semináře za rekreační pobyty. Snad si myslí, že bychom dokonce na seminář měli chodit pěšky, vozit si tam své jídlo z domova a spát ve spacácích na podlaze haly, aby oni platili méně. Je podivuhodné, že jim není hanba. Tak si představují ideál vztahu k mistrovi.
To i putující Ježíš věděl: „Dělník je zajisté hoden své mzdy“. Možná, že si tito lidé myslí, že mluvil o zednících. Nikoliv. Myslel dělníky na vinici Páně.
Chování mnohých hledajících je opravdu zvláštní a v naprostém rozporu i s běžnou slušností. S příklady takového chování se setkáváme téměř denně, ač bychom právem mohli očekávat pravý opak.
Pošleme knížku čtenářce, která je přihlášena k trvalému odběru až do odvolání. Knížka obratem přijde zpět: „Odhlašuji se, nemám peníze“. Vrátit nám alespoň poštovné, které jsme zbytečně vynaložili – o práci s balením atd. nemluvě, ji ani nenapadne. Zřejmě neví, že se má odhlásit předem a nikoliv, až dostane knihu. Jiní nezaplatí vůbec a ani po upomínkách.
Bezohledné je také chování mnohých k seminářům. Přihlásí se a nepřijedou a to bez omluvy. Jelikož se jídlo a nocleh samozřejmě musí zajišťovat předem, podnikatelé vyžadují plným právem jeho zaplacení, i když nebyla objednávka konsumována. Když nepřijede takto 5 řádně přihlášených, ztráta jde i do více tisíce Kč. Platí ji pořadatel semináře. Pěkná odměna za jeho námahu a obětavost.
Ročně jdou takové ztráty a jim podobné do tisíců. Tak vypadá očista a praxe lásky k bližním mnoha hledajících. Ještě se pak diví, že „jim to nejde“. Ani nemůže.
Vrcholem pak jsou „starosti“ či spíše drzost, jak finančně hospodaříme. Ještě že ti opravdu upřímní nám toto vše svým přátelstvím vynahrazují.
Právě tito lidé, kteří nás svým chováním poškozují, jsou často ti, kteří nám vytýkají nedostatek lásky. Zásobujeme je duchovní literaturou nejvyšší hodnoty, učíme je nejpřímější stezce k Bohu, věnujeme jim svůj osobní čas a síly, ale stále máme málo lásky. Někteří nás za toto vše, co jsme jim poskytli dokonce nenávidí. Odsuzují samy sebe.
Jak šakti žertuje
23. 8. 2010
Mirka P. nám poslala na seminář v Modré roztomilý vtip.
Hodina fyziky, pan učitel zkouší: „Jak můžeme pomocí vody získat světlo?“ Hlásí se Evička: „To je, prosím, snadné. Postačí umýt okna.“
Jen jsem vtip dovyprávěl přátelům před začátkem společné meditace, tak jsem si uvědomil, že má hluboký duchovní význam. Opravdu stačí jen vyčistit skla, přes která se díváme, aby světlo vědomí v našem nitru mohlo zářit. Šakti nám ve vtipu poslala hluboké duchovní poučení. My to však neděláme, nečistíme se a místo toho se buď věnujeme zbytečnostem nebo dokonce horším věcem. Tvrdíme, že nám to na stezce nejde, ale pravdou je, že vlivem sil nepřátelských Bohu, se ani čistit nechceme.
Pravda je, že bez důkladné očisty nemáme na opravdový a trvalý pokrok naději. Co je nám platné, i když umíme zastavovat mysl, když v ní zůstávají zásadní nečistoty. To jsou tak zvané smrtelné hříchy, které nás doslova vylučují z Boha, z přijímání boží milosti.
To nejsou pouhé zlé vlastnosti, ale skutečné a mocné energie, a proto i síly zla, které nás drží ve své moci nikoliv obrazně, ale doslova. Jejich trvalé rozpuštění pomocí pozorovatele a řízení mysli vivékou, správným rozlišováním, je nevynechatelnou prací na sobě, která nikdy úplně nekončí ani na stupních mistrovských. Tam je ještě naléhavější než u začátečníků. Například nedostatek pokory u pokročilých nebo dokonce u učitelů je mnohem horší než u začátečníků.
* * *
Poděkování
Vážený pane Vacku,
děkuji, děkuji, děkuji nemám slov, jen mlčím, semináře v Bystřici pod Hostýnem a v Modré mne osobně velice zasáhly. Dlouhou dobu jsem se modlila jen Otčenáš, ten mne přivedl k Vám, četla jsem Vaše knihy, ale pořád mi byla blízká modlitba, tak jsem se modlila Ježíšovu modlitbu, Ježíš přestal být pro mne jen osobou, začala jsem vnímat lásku, kterou vyzařoval. Byl pro mne jediným zjevením Boha, ale po semináři v Bystřici jsem si až doma uvědomila, že být ve Vaší přítomnosti - je být v přítomnosti Krista, brečela jsem několik hodin. Omlouvám se pokud se vyjadřuji nepřesně. V Modré jsem se hodně styděla, Vaše slova o pýše a pokoře - to byla trefa do černého, děkuji za ně.
Děkuji moc za Vaše působení, pomoc, knihy, trpělivost, laskavost, lásku.
Děkuji všem, kteří Vám pomáhají.
Děkuji Ti Bože, prosím tě odpusť nám.
S láskou a úctou
Milada Vyvialová, 31. 8. 2010
* * *
Vážený pane Vacek,
Srdečně Vás i celou Vaší rodinu i všechny Vám blízké v Praze zdravím.
Ještě jednou Vám tímto způsobem děkuji za Vaši osobní pomoc na med. soustředění v Modré. Vše podstatné o této pomoci je vyjádřeno Vaší větou: „Mistr se snaží, aby žák dosáhl téhož mistrovství co on.“ Jednou jsem jel na kole v místě, kde pracoval Hynek Ries. Viděl jsem jít Hynka po nádvoří závodu, chtěl jsem na něj zavolat – ale nešlo to. Zastavil jsem a najednou jsem začal vnímat úžasné ticho. Vše, celá oblast se náhle rozjasnila Vědomím a v tom vědomí šlo tělo Hynka. Na mou vnitřní bezeslovní otázku jak tohoto stavu sjednocení s Brahman dosáhl, jsem dostal po jistém čase odpověď od samotného Hynka. Během našeho rozhovoru jsem najednou uslyšel „dělal jsem praxi přesně tak, jak pan Vacek, neustále jsem četl jeho knihy o praxi a tak jsem dosáhl téhož poznání jako pan Vacek.
Pane Vacek, svým způsobem máte víc štěstí než pan Minařík. Ten sice měl schopnou žákyni „nést“ jeho nauku dále, ale zabránil tomu žárlivý manžel té žákyně. Hynek, jeho dosažení téhož, čeho jste dosáhl Vy potvrdil správnost Vaší školy, toho, co nás prakticky učíte. Jsem božské Prozřetelnosti nesmírně vděčný, že mne přivedla touhou po Bohu k Hynkovi – a k Vám. Hynek má dar slova, děkuji, že nám je manželé Hromádkovi z Olomouce zachytili na CD.
Děkuji Vám také za Vaši upřímnou radu: „drž se Hynka – jinak špatně dopadneš!“ A díky Bohu – já jsem Vás poslechl. Dával jsem čím dál větší pozor na to, co mi Hynek říká. Jedna jeho rada – „zakousni se do nauky, napřed se do toho musíš nutit, pak tě to začne zajímat, pak to budeš chtít dělat a tak to opravdu začneš dělat! Všechny zbytečnosti tím odpadnou samy od sebe!“ Tato rada je pro mne nad všechny poklady tohoto světa…
Něco málo ještě o mé praxi. Vstávám kolem šesté, zasednu hned k meditaci. Proti sobě mám velkou fotografii s Vámi jak mne skrze brýle pozorujete zdali dělám TO – co Hynek sedící vedle Vás. Nad touto fotografii, kde jste společně s Hynkem se usmívá – (když se uvědomuji) – Maháriši. Na Hynkovi jasně vidím spočívání v Já – což mi pomáhá k tomu samému. Tak se pak snažím Být – po celý den, neboť nás správně pane Vacek nabádáte, že těžiště praxe je v celodennosti. Jinak – neobratně řečeno: program z Moravkových med. seminářů jsem si přivezl do Olomouce.
S úctou a vděčností
Pavel Kubeš, Olomouc, 30. 8. 2010