Vědomé bytí
Jiří Vacek
Jediná pravá existence je sebe si vědomá existence. Nevědomá existence, která neví, neuvědomuje si, že existuje, je existencí nižší, podmíněnou. Aby byla vůbec poznána, vyžaduje vědomou existenci, která si ji uvědomuje.
Vědomá existence je sebe si vědomá existence. Své bytí si uvědomuje sama sebou. Nepotřebuje nic mimo sebe ani ke své existenci ani ke svému sebeuvědomování. Je samovolně tím, čím se uvědomuje – vědomím. Jen vědomí si může něco uvědomovat; to co je nevědomé si ani nic neuvědomuje.
Vědomá existence si nejen uvědomuje, že existuje, ale uvědomuje si, že je to ona, která existuje a nikoliv něco jiného. Proto je plným právem nazývána JÁ JSEM a to je nejvyšší božství.
Rada bratra Lawrence, abychom si neustále uvědomovali všude a vždy přítomnou existenci Boží, je výborná a každému ji doporučuji, jako patrně nejlepší dualistický přístup k Bohu a také nejúčinnější.
Je vědomým soustředěním na ryzí, nehmotnou existenci boží. Kdo si však uvědomuje existenci boží? To, co je vědomé neboli vědomí! Jen vědomí si může uvědomovat existenci Boha a nic jiného.
Avšak to, co si uvědomuje Boha, jeho beztvarou existenci, nemůže být od Boha odlišné. Jen Bůh si může uvědomovat Boha, jen vědomí si může uvědomovat vědomí.
Sebe si nevědomý Bůh je rouhání. Každý lupič nebo dokonce zvíře by bylo výš a víc než on. Bůh může být jen sebe si vědomá existence, existující Jedno bez závislosti na druhém.
To, co si uvědomuje v nás existenci Boha, je Bůh sám, vědomí Já jsem. Pravou božskou existenci není možné oddělit od vědomí.
Bůh JE a ví, že je, je sebe si vědomé BYTÍ JÁ JSEM. Ví, že je a že je to ON – Bůh.
JÁ JSEM je BŮH.
Uvědomujeme si existenci boží, ale uvědomujeme si i vědomí, které si ji uvědomuje a které existuje stejně jako ona, protože ono je ON. To je onen obraz nebo lépe odraz boží, který do nás vložil sám Bůh. Proto jsme stvořeni k obrazu božímu – s vědomím Já jsem. Proto o nás platí: „Pravím vám, bohové – vědomí Já jsem – jste.
Uvědomujme si všepronikající nehmotnou existenci Boží a spojme ji s vědomím Já jsem. Je-li všepronikající, nemůže nebýt v nás a také nemůže nebýt si v nás sebe si vědomá. Jsme-li tišší a sebe si vědomí v tomto BYTÍ, které je i vědomé a víc samo vědomí, spočíváme v Bohu. Pak OTEC a SYN jedno jsme v jediném JÁ JSEM.
Co Bůh spojil, to člověk nerozděluj! Co spojil Bůh a my rozdělujeme? Spojil vědomí a bytí v jediné Já jsem. My však rozdělujeme bytí a vědomí neboli rozdělujeme Boha na vědomou a nevědomou existenci. Tím padáme do duality projevu a neprojevu. Tak vzniká klam objektivní, hmotné skutečnosti nezávislé na vědomí – Bohu a od něho rozdílné a oddělené. Tím se od Boha oddělujeme i my sami. Pravá Jednota, stav božství je proto vědomí JÁ JSEM a vím, že JSEM i kdo JSEM JÁ, který JSEM. Proto mé nejvyšší, ještě vyslovitelné jméno je JÁ JSEM, kterým i jsem.
Bůh je totožný se svým jménem JÁ JSEM. Nikoliv se slovy já jsem, ale s ryzím vědomím a bytím JÁ JSEM.