Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víra tvá tě uzdravila

30. 5. 2020

Jiří Vacek

Ježíš a nejen on, ale i další duchovní velikáni často uzdravovali ty, kteří se k nim obraceli s prosbou o pomoc. Často s úspěchem.

Co mne vždy zaráželo, byla v evangeliích zapsaná Ježíšova odpověď na jejich poděkování za uzdravení.

Říkal: „Víra tvá tě uzdravila.“ Nepřivlastňoval si moc uzdravovat, ale vysvětloval ji vírou toho, kdo byl uzdraven.

Takové uzdravení může každý docílit sám, pokud se rozhodne uzdravit a pevně tomu uvěří.

Dnešní medicína zná tuto moc lidské víry jako placebo. Je-li víra pacienta silná, uzdraví jej i naprosto neúčinný přípravek jen proto, že pacient v jeho sílu uvěří.

Ježíš sám víru ve schopnost se uzdravovat vírou uznával a podporoval, jak nás evangelia učí.

Podmínka je pevně věřit a nepochybovat. Tím je zřejmě uváděna v činnost schopnost se uzdravovat, když věříme, že jsme toho schopni.

Léčitelé a zázračné přípravky v takovém léčení vírou hrají pouze roli spouštěče, který zahajuje uzdravování nemocného jeho schopností se léčit.

Tyto podněty nejsou nutné. Postačí silná vůle a víra v uzdravení, aby k němu došlo.

Tak víra působí, i když s ní přímo nepracujeme. Platí plně zákon:

Po čem s velkou láskou a touhou toužíme, to se také stane.

Kdy a jak se tak stane, je dáno časoprostorovou prodlevou, která je nutná k vytvoření podmínek splnění našich přání.

Naše silné touhy se opravdu naplňují a to často již i tehdy, když je nechceme a dokonce jsme zapomněli, že jsme po něčem takovém toužili.

Ne vždy je takové naplnění k našemu pravému prospěchu. Mistři před přáními proto varují, protože se snadno stane, že aby se takové, byť již i zapomenuté přání mohlo vyplnit, je nutný náš nový zrod. Taková přání jsou opravdu velkými překážkami vysvobození.

Já sám jsem takové uskutečňování přání ve svém životě prožil mnohokrát.

Ve svém mládí krátce po vstupu do zaměstnání mne komunisté vyhazovali opakovaně ze zaměstnání a hrozilo, že zůstanu jak bez místa, tak bez peněz. To jsem již živil Věru a Blanku.

Proto jsem záměrně zatoužil po tom, abych byl zaměstnán, ale nemusel pracovat, ale byl dobře placen.

A hle co se nestalo. Po potlačení Pražského jara jsem byl opět vyhozen komunisty z práce, nemusel a dokonce nesměl jsem chodit do zaměstnání, ale plat mě šel.

Prostě se vyplnilo přání, které vzniklo z dřívějších obav. Radost jsem z takového naplnění neměl.

Ne každé splněné přání přináší pravý užitek a uspokojení, což jen dokazuje nutnost ovládání mysli a přání, která v ní chováme.

Na druhé straně je zřejmé, že pevná naše víra, že budeme spaseni, se naplní. Věřit v tomto případě je samozřejmě nutné silně a vytrvale. Slabé přesvědčení nepůsobí. Alespoň ne brzy.