Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Často mluvíme o potřebě pokory a odevzdanosti, ale málo ji děláme. Pokora a odevzdanost spočívá v přiznání, že na všechno sami nestačíme, že potřebujeme pomoc shůry. Nestačí říci: „Já se odevzdávám“ a pak si dělat, co chceme. Pokoře a odevzdanosti je potřeba se věnovat trvale, okamžik od okamžiku, jak to říkal, tuším Rámakrišna: „Neustále spočívám u nohou toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen.“ To je současně pokora i odevzdanost. Je to jednota, ale přece je v ní vědomí, že sice Otec a Syn jsou jedno, ale Otec je větší než já.

Jiří Vacek

...Je zajímavé, ale asi ne nahodilé, že některé výroky nebo hesla vyjadřují vlastně celou naši praxi – všechno, co máme dělat. Tak například heslo, tuším, dominikánů: „Modli se a pracuj“, vyjadřuje všechno, co je potřeba. Musíme ovšem chápat správně – nejvyšší modlitba je spočívat pozorností v Bohu. A nejlépe opět zase ve vědomí Já jsem, a to neustále. Jestliže se máme modlit a pracovat, tak to nechápejme tak, že se máme někdy modlit a někdy pracovat, ale že se máme modlit neustále a přitom současně pracovat. A samozřejmě také i v modlitbě odpočívat....