Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

... Když se hodně „utiším“ tak, že se má pozornost ustálí jako by v jednom bodě, oddělí se od nádechu a výdechu a je „uchopitelná“, vše se projasní a zklidní. Přitom je vše živější. Pozoruji vystoupení pozornosti. Zesílím v ní bdělost. Pak mohu obrátit pozornost na sebe. Vím, že jsem to já. Pak dále udržuji klid a oddělenost od dechu. Soustředím se „v sobě“, hlídám bdělost a tichou mysl, kterou opakovaně „vracím k sobě“, když odbíhá. Když cítím napětí v těle, snažím se lehčeji dýchat, vyvolávám v sobě radost, vděčnost, něhu, touhu po poznání sebe, po návratu domů, po svobodě apod. Zjemňuji bdělost a dávám si pozor, aby přitom nezeslabovala...