Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Každý ví, uvědomuje si, že je, že existuje neboli má vědomí své vlastní existence, svého bytí. To, co si v nás uvědomuje naši existenci, to, čím si uvědomujeme naše bytí, to, co je v nás vědomé, naše vědomí, to JSME, to je naše bytí, naše podstata, naše pravé Já. Jelikož jsme si stále vědomi své existence, svého bytí, jsme si stále vědomi svého pravého Já. Pouze musíme pochopit, že toto vědomí vlastního bytí jsme my sami, naše pravé Já, vědomě je udržovat a v něm setrvávat. Vytrváme-li v tom, naše pravé Já – vědomí se vyjasní, prohloubí, zesílí, stane se zřetelnější a trvalejší.

Jiří Vacek

Mistr je velkou zárukou úspěchu na stezce. Bez něho nemáme naději. Proto jedním z našich cílů má být jeho získání. To se děje převážně vnitřně, naším úsilím, ale i správným pochopením jeho významu, ze kterého má vyplývat i naše chování k jeho osobě. Postoj „já pán, ty pán“ k tomu rozhodně nevede. Ne žák, ale mistr rozhoduje, kdo je hoden a kdo nikoliv. Mnoho hledajících, vlivem své nevědomosti a zla v sobě si myslí přesný opak. Jediné, čeho dosáhnou je, že ztratí nedocenitelnou pomoc mistra a často i celou stezku.

Jiří Vacek

Slyšel jsem námitku proti praxi postoje sebe si vědomého pozorovatele, který si je vědom, že je vědomím, které vše pozoruje a současně ví, je rozlišen od všeho, co pozoruje. Taková praxe prý porušuje Jednotu. To není nic jiného než tvrzení ega, které si myslí, že jednota je, když si myslíme, že vše je jedno. Opak je pravdou. To, co si myslí, že vše je jedno, nikdy jednotu nedosáhne. Jednota není myšlenka, přesvědčení, nespočívá v mysli, ale ve vědomí. Kdo je nezakouší, nezakouší jednotu a nikdy je zakoušet nemůže, protože ono je jejím základem. Jednotu nezakoušíme nikoliv proto, že rozlišujeme, ale právě proto, že správně nerozlišujeme. Skutečnému prožitku jednoty brání překážky, pro které, dokud je neodstraníme, nemůžeme jednotu nikdy prožívat.