Jdi na obsah Jdi na menu
 


Meditační maratón v klubovně Duchovní Srdce 17.11. 2009 - promluvy JV

17. 11. 2009

Jiří Vacek

Meditační klubovna Duchovní Srdce, 17. 11. 2009

Úvod meditačního maratónu a střídavá pránájáma

Dobrý den, přivítejme se na naší meditaci a hlavně přivítejme Ducha svatého, aby nám pomohl při našem úsilí, aby osvítil naši mysl, aby správně duchovně rozlišovala, abychom věděli co máme činit, ale i to, čemu se máme vyhýbat, protože bez Boží pomoci nic nesvedeme. Uvědomme si důkladně, že naše stezka je stezkou k Bohu a stezkou Boží. Není to nějaká stezka sebezdokonalování ega, ale je to právě naopak - rozpouštění ega, rozpouštění překážek, které Bohu v nás, který je v našem nitru, brání v Jeho působení. Proto se s obrovskou láskou a touhou po Bohu obraťme do svého nitra, a když to budeme činit trvale a opakovaně a neustále, tak ten Bůh v nás se začne jakoby probouzet a začne nám pomáhat tím, že se budeme zbavovat nesprávných názorů, nesprávných sklonů a budeme je nahrazovat pravdivým poznáním a tím, čemu se říká ctnosti. Ty nejsou něčím chvályhodným, proč bychom si zasloužili chválu, ale jsou nanejvýš věcí praktickou, protože nás chrání před zlými nárazy karmy.

Stále bychom si měli uvědomovat, že neustále nad námi probíhá soud, nikoliv tak, že by někde někdo seděl a posuzoval nás, ale že my sami si připravujeme svoji budoucnost tím, jak myslíme, cítíme, co si představujeme a hlavně tím, čemu věnujeme pozornost. Proto základem stezky je vědomé řízení pozornosti vědomí, za současného neustálého hlídání mysli pomocí rozlišovací schopnosti. Proto se učíme přebývat v pozorovateli, protože v něm jsme odtotožněni od všeho pozorovatelného, od všeho, co nejsme a tím současně nad námi pozbývá ve velké míře moc svět, naše tělo i naše mysl a můžeme se snáze chovat, myslet a cítit podle duchovních zákonů.

Takže všichni již víme, co to je pozorovatel, uchylme se do něj tak, abychom se s ním ztotožnili a v něm a z něho provádějme všechna další cvičení a veškerou naši snahu.

Začneme jako vždycky střídavou pránájámou, kterou rovnou spojujeme s tou vnitřní, to znamená, že v rytmu zevního dechu vedeme pránu nebo světlo nebo  dokonce proudy síly vědomí Já a to všechno samozřejmě v sebe si vědomém pozorovateli.

I takováto cvičení provádějme tak, že ač je správně provádíme, tak současně se otevíráme působení té božské síly, na kterou se soustřeďujeme a kterou tímto způsobem uvádíme do činnosti, nebo umožňujeme jí, aby v nás působila. Prakticky nejde o nic jiného, než nechat Boha v nás volně působit, odstranit všechny překážky, které Mu v tom brání.

* * *

Můžeme skončit. Střídavá pránájáma využívá vzájemné souvislosti zevního   dechu a mysli, její činností. Jedno ovlivňuje druhé. Klid mysli zpomaluje dýchání a pomalé dýchání uvolňuje činnost mysli. To je možné proto, že jak prána, která je za dýchacím procesem, tak energie mysli je jedna a tatáž. Prána a tvořivé síly mysli jsou jenom jejím vyjádřením nebo projevem. To je dobře znát, abychom si uměli poradit s velkým neklidem mysli, když nás třeba přepadnou bouřlivé city, například vztek. Nejsnazším způsobem, jak se těchto citů zbavit, je zadržet naráz dech jak nejdéle můžeme a pokud to nepomůže, tak se znovu nadechnout a znovu ho zadržet. Když to uděláme dvakrát, třikrát, tak zjistíme, že ty bouřlivé vlny v mysli se utiší. Proto také v meditaci dýcháme nosem a pomalu, abychom tím napomáhali klidu mysli. Je dobře tyto zákonitosti znát a využívat je, abychom si věděli rady s naší myslí. Ta zádrž dechu sice otázku mysli samozřejmě neřeší, ale jako okamžitá první pomoc je to výborné. Zachrání nás to od nepředložeností, kterých bychom se mohli ve vzteku nebo v pohnutí mysli dopustit a které bychom jen těžko napravovali.

Hlavní překážkou poznání sama sebe, božství v nás, je naše ego a základem   toho ega nebo jeho asi nejmocnější složkou, je ztotožnění s tělem. Nejsme tělem a dokonce nejsme ani v těle, což si můžeme ověřit pomocí postoje sebe si vědomého pozorovatele, který si jasně uvědomuje, že je vědomím, které tělo pozoruje, ale že tímto tělem není a navíc, že se nenachází ani v těle, ale ve vědomí. Proto cvičíme uvědomování se mimo tělo, ve vědomí Já jsem nebo v pozorovateli Já jsem, nejdřív nad hlavou, pak pod nohama a neustále nazíráme, že nejsme ani tělo ani v těle. Pak ta dvě místa soustředění spojíme do jediného pole vědomí, ve kterém se nachází tělo a samozřejmě i celý svět, veškerý projev.   Nakonec bychom se měli naučit trvale v tomto vědomí, ve kterém se nachází svět, tělo, mysl, a které je sebevědomé, stále žít. Proto to také cvičíme tímto způsobem.

* * *

Takže neustále se rozlišujeme od těla, ale současně tím i od mysli, protože pozorovatel není ani světem, ani tělem, ani myslí. Není dokonce ani prázdnem, když  celý svět, včetně těla a myšlenkových činností, zmizí. Takže teď to budeme cvičit tak, že se uvědomíme co nejvýš nad hlavou, budeme si pod sebou uvědomovat tělo, a že nejsme tímto tělem ani nejsme v něm. Nejedná se o to úplně vědomí z těla vytáhnout, ale, abychom byli od něho velmi jasně rozlišeni. Nemusíme se obávat, že bychom tělo poškodili, když toto cvičíme, protože, i když nejsme tělem,  ani v těle, tak současně, jelikož vědomí je všude a ve všem, a všechno je v něm, tak je tímto způsobem i v těle a dává mu život. To co je potřeba, je se od toho těla rozlišit a trvale se uvědomovat v naší pravé podstatě, ve vědomí Já jsem.

* * *

Teď zkusíme totéž s tím rozdílem, že se uvědomíme jako vědomí co nejhlouběji pod nohama a tělo se bude nacházet nad námi. Zase klademe důraz na  rozlišení se od těla, ale také i na rozpuštění klamu, že jsme na tělo omezeni. Na těch prvních stupních poznání se může zdát, že, i když prožíváme vědomí Já, je omezeno na tělo. To je klam, který musíme rozpustit. Vědomí je neomezené, i když se v  těle samozřejmě projevuje jako jeho život, inteligence a síla.

* * *

Teď už bychom měli být schopni pojmout celé tělo do vědomí a uvědomovat si,  že my, vědomí, nejsme v těle, ale že tělo je ve vědomí, že jako vědomí jsme beztvaré  a neomezené sebe si vědomé bytí. Konečným cílem tohoto cvičení je, že takto pojmeme do vědomí celý svět, včetně našeho těla a mysli. Všechno je pak ve vědomí a navíc je i tím vědomím pronikáno. To je základ Jednoty, uvědomění si všepronikajícího vědomí, ve kterém vše existuje, ze kterého vše vzniká, a ve kterém se vše opět rozpouští. Toto, opakuji znovu, je základ Jednoty. Všechno ostatní jsou jenom falešné spekulace ega.

* * *

Teď si uděláme přestávku čtvrt hodiny, nebudeme se zbytečně rozptylovat, mluvit. Začneme ve čtvrt.