Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Záznam z meditace na Morávce, leden 2010, 1. turnus

Tak co budeme dělat? Budeme si vyprávět vtipy, ne? Pani na hřbitově zalévá hrob svého drahého. Vedle je taková hrobka. Přijdou tam mladý pár, on a ona. Opřou se o ty žulový desky, roztáhnou je, z hrobu vylezou krásný dvě děti, holčička tříletá, kluk čtyřletý: tati mami, začnou se objímat. Pani tam div neomdlí, začne koktat: co, co, co se to děje? Co to je? Pán se na ni podívá a říká: co blázníte? Chtěli jsme jet na hory, neměli jsme hlídání, tak jsme je dali k našim. Tak si taky dejte pozor, ať vás taky nedám k našim.

No, tak jako vždycky poprosíme o pomoc, protože bez pomoci boží nic nesvedeme. Jóga někdy k tomu svádí, že si myslí, že takový jogín nepotřebuje pána Boha, když si dá nohu za krk, ale ono to tak není. I když se v józe o tom někdy moc nemluví, tak se to určitě předpokládá, to samé je s očistou. Bez očisty se nemůžeme nikam dostat, a když se přeci jen někde octneme, tak odtamtud velmi záhy spadneme, protože to, co jsme zlého, nespásného v sobě nechali, to nám nedovolí, abychom tam setrvali. Takže poprosíme o Boha, o pomoc, o to, aby nás očistil. A taky poprosíme o odpuštění našich vin, což je nesmírně důležité. Pokud se domníváme, že jsme spravedliví a žádné nemáme, tak je to určitě projev duchovní pýchy a ta je vždycky pro duchovní život smrtelná. Proto máme v otčenáši tu prosbu: odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkům našim, abychom na toto nezapomněli a opravdu vnitřně odpouštěli. To odpouštění, o kterém mluvíme, je, jako všechno, vnitřní. To neznamená, že když nám někdo zlomí nohu, že se vzdáme odškodného. Na to máme nárok, to není to odpuštění, o kterém se mluví.

Sešli jsme se tady, abychom si uvědomili naše pravé Já. Tomu se budeme blížit pomocí metodické řady na pozorovatele, která spočívá na zásadě, a tu si dobře pamatujte a neustále opakujte: nejsem nic, co mohu pozorovat, ale jsem ryzí nehmotné vědomí, které vše pozoruje. To si můžete klidně opakovat jako mantru. Samozřejmě se nejedná jenom o to pochopení, ale o ten skutečný prožitek. Nejedná se o to nasugerovat si, že jsme pozorovatelem, ale opravdu tím pozorovatelem, jako to pozorující vědomí, se prožívat. To je možné jedině tehdy, když na ně obrátíme svou pozornost. Což je přesně opačně než děláme běžně. Neustále něco pozorujeme před sebou nebo mimo sebe, svět, tělo, mysl. Nic z toho nejsme Já. My jsme to vědomí, které si toto všechno uvědomuje a bez kterého to také neexistuje. To je podstatné. Vědomí je prvotní a z něho všechno vzniká a vše ostatní je druhotné. To je důležité vědět, protože na tom spočívá stezka poznání. Kdo neuznává vědomí jako noumenon, jako věc samu o sobě, tak nemůže na stezce uspět, protože neustále obrací pozornost zevně. Ty techniky, které učí bdělosti, ale neučí nalézt toho, kdo bdí, jsou z tohoto pohledu méně účinné. Protože nás odvádějí od toho, co si skutečně všechno uvědomuje, co samo o sobě bdí. Každý den se budeme postupně věnovat pozorovateli nejprve světa, věcí, pak těla, pak mysli a nakonec, když se uvědomíme jako pozorovatel, který není pohlcen světem, není tělem, není myslí, tak obrátíme tu pozornost na toho ryzího pozorovatele, který je sebe vědomý a tím docílíme jeho sebeuvědomění. Mluví se, že je to poznání sebe, ale stejně tak můžeme mluvit o tom, co říká Eckhart, že se tímto způsobem v nás poznává Bůh, což je pravda, protože ryzí vědomí, pozorovatel, je Bůh v nás. To je ten Kristus, átman, Buddhovo nezrozené. Prvotní mysl nebo čistá mysl zenu apod. A samozřejmě taky to Tao. A abychom si uvědomili důležitost toho pozorovatele, tak si přečteme jeden článek o Něm    

Pozorovatele si uvědomujeme tím, že se na něho soustřeďujeme, že na něho obracíme pozornost, což je přesně opačný případ, než na který jsme zvyklí a v tom trošku spočívá ta obtíž. Otočit pozornost od věcí pozorovatelných a pozorovaných k tomu, co je všechny pozoruje. To je jedna stránka toho našeho snažení a druhá stránka je očista, ve které se musíme zbavit všeho nejenom zlého, ale i nespásného, toho, co nesměřuje k poznání. K tomu slouží vnitřní pránajáma, kterou také provádíme i ta střídavá pránajáma, kterou budeme cvičit teď 20 minut, ta čistí a pomáhá v soustředění k uklidnění mysli. I tu děláme samozřejmě v pozorovateli, spojujeme ji rovnou s vnitřní pránájámou a děláme mírné zádrže dechu, které pomáhají uklidnit mysl. Takže když jdeme s tím dechem dolů, tak současně vedeme v pozorovateli tu pránu dolů podél páteře, pří nádechu vedeme pránu páteří vzhůru nad hlavu, tam je zádrž, vyměníme prsty a jdeme znovu podél páteře dolů a v nádechu nahoru. Takže se takto prodýcháváme a vlastně zavádíme pránu do páteře, do sušumny, což je svým způsobem také cvičení na zvedání hadí síly. Takže to není jen tak nějaké dýchání, ale vysoká jógická technika. Znovu zdůrazňuji, že musí být provázena pozorovatelem a vedením prány. Technicky se to nejlíp provádí tak, že si dva prsty položíte tady na kořen nosu a ty dírky ucpáváte ze spodu, nikoliv ze strany. Když je ucpáváte ze strany, tak můžete mít potíže s dýcháním. Ucpávejte je ze spodu střídavě. Takže teď se do toho 20 minut pustíme….

* * *

Můžeme s pránájámou skončit, zkontrolujeme si, jak držíme vědomí pozorovatele, neustále je musíme obnovovat, zesilovat, věnovat tomu veškerou pozornost. 

Podstatnou část ega tvoří totožnost s tělem, ale často se zapomíná, že se nejen ztotožňujeme s tělem, ale omezujeme se i na tělo. To jsou trošku dvě odlišné věci. Abychom rozpustili tento klam, že jsme tělem a že jsme omezeni na tělo, tak se vymístíme s vědomím co nejvýš nad hlavu a odtamtud si budeme pod sebou uvědomovat tělo. Komu by to nešlo, tak se jenom soustředí na ten prostor nad hlavou. Jde o to procítit skutečně ten rozdíl, že když jsme soustředěni ve vědomí nad hlavou tak, že tělo je pod námi, že nejsme tělem, ale ani v těle. To je podstatné. Musíme se naučit žít tuto zkušenost, že nejsme tělem ani v těle. Proto to cvičíme.

* * *

Teď se obdobně uvědomíme jako vědomí, jako pozorovatel, co nejhlouběji pod nohama a budeme prožívat, že nejsme tělo, ale vědomí a že nejsme ani v těle, že tělo je nad námi. 

* * *

A jelikož je vědomí všude a ve všem, tak se můžeme uvědomit současně jak nad hlavou, co nejvýš, tak co nejhlouběji pod nohama, tím se dostane tělo mezi tyto dvě centra vědomí a když si dáme trochu pozor, tak si uvědomíme, že vědomí obklopuje to tělo, že teda nejsme tělo, ale že to vědomí to tělo obklopuje, no a samozřejmě ho také proniká. Totéž platí i o celém světě. Takže kdo to umí s celým světem, do kterého patří i naše tělo, může to cvičit takto. Cílem je stát se neomezeným všepronikajícím vědomím. Jde, znova říkám, o zkušenost, o přímou pravdu a nikoliv o nějakou sugesci nebo názor. To nemá s myslí nic co dělat. Jeden z největších špatných názorů, který na stezce velmi zdržuje je, že medituje mysl. Mysl nemedituje. Mysl je schopnost cítit, myslet, představovat si a ta má v meditaci, aspoň v té naší, být v naprostém klidu. Takže mysl nemedituje, meditujeme my, vědomí Já jsem. To je důležité vědět. Právě proto je tak důležité chápat, že vědomí je noumenon. Že to je absolutno, prvotní princip. Pokud mluvíme o vědomí těla nebo o vědomí mysli, tak je to přesně vzato nepřesné, protože není žádné zvláštní vědomí těla, zvláštní vědomí mysli, zvláštní vědomí světa, ale jedno jediné vědomí, které si uvědomuje svět, tělo, mysl a hlavně sama sebe. Vědomí, které si uvědomuje sama sebe ve své ryzosti a neomezenosti, je naše pravé Já. A tomuto stavu se říká z češtinářského hlediska nepřesně realizace, protože to není uskutečnění ve smyslu dosažení něčeho, co by tady nebylo, ale je to uvědomení. Bohužel se indické texty překládají velmi neodborně, překladatelé se chopí toho prvního významu, co je ve slovníku, a přehlédnou, že anglické "to realize" znamená sice "uskutečnit", ale také "uvědomit si". Když Angličan řekne: "I realized my mistake", tak to neznamená, že uskutečnil svůj omyl, ale že si uvědomil svůj omyl. Tak na to pozor. Čili dávejte pozor na to, abyste nepropadli omylu, že medituje mysl a že realizace je něčeho dosažení, ale je to uvědomění si toho, co je tady, co jsme sami. 

Aniž bychom ztratili pozornost, pozorovatele, tak si poslechneme pár informací...