Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nezaujaté a rozlišující pozorování všeho sebe si vědomým vědomím Já jsem s prožitkem: „Nejsem ničím, co mohu pozorovat, ale sebe si vědomé vědomí Já jsem“, je celá stezka od začátku až do konce. Kdo na ni vytrvá, bude nepochybně zachráněn. Udržet stále a za všech okolností ryzí vědomí Já jsem vědomí, je základem stezky. Vědomí Já jsem, kterým si vše uvědomujeme i pozorujeme, je nesmírně důležitější než vše, co pozorujeme. Vědomí Já jsem je začátek, trvání i konec všeho. Spočívání v sebe si uvědomujícím vědomí Já jsem a láska k němu je prvotní a nejdůležitější úsilí. Vše ostatní je méně důležité. Cílem je prožívání se v sebe si vědomém ryzím vědomí Já jsem, které nejen není tělem ani myslí, ale není ani v těle ani v mysli, které je nehmotné, beztvaré, nerozlišené a neomezené. Od nynějška si stále připomínej: nejsem ničím, co pozoruji, a neochvějně se uvědomuji v sebe si vědomém vědomí Já jsem.

Jiří Vacek

Ego není pouhé ztotožnění s tělem a s myslí, ale, co je mnohem horší, i soubor sil, které toto ztotožnění trvale vytvářejí a udržují. Ze všech eg je nejhorší duchovní ego. Nejhůře se rozpoznává a ještě obtížněji rozpouští. Je přece „duchovní“. Takto těžce postiženi jsou některé skupiny hledajících. Intelektuálové rozumové pochopení advaity považují za samo její dosažení, ač jím zdaleka není. Ti, co pěstují pouze ctnosti a velmi si na nich zakládají, často nechápou, proč by měli o něco usilovat, když jsou přece dobří. Nejsou. Tam, kde je ego, není Bůh ani opravdu nic dobrého.