Morávka 05/2010 - promluvy JV
Jiří Vacek
O Milosti
Jiří Vacek: Problém pomoci nebo jak se říká milosti, to je jedno a totéž. Obtíž není v tom, jak ji získat, ale jak se jí otevřít. Většina z nás dělá všechno možné a nemožné, aby se milosti, boží pomoci, nemusela otevřít. Bůh existuje stále, stále je přítomen, všude, proto je stále i právě teď v nás a působí. Jestliže toto působení nevnímáme, tak je to jedině proto, že mu nevěnujeme pozornost. A za druhé: jsme tolik znečištěni jednak zlem a jednak posedlostí ega, světem, že nemůžeme tuto pomoc zachytit. Proto bychom se měli ze všech sil snažit uvědomit si existenci této pomoci, otevřít se jí a odstranit všechny překážky, které nám v jejím přijetí brání. Takovéto hořekování, proč Pán Bůh nezasahuje, proč nepomáhá, proč jsme opuštěni, to jsou jenom finty ega. Nevědomost ega, působení sil nepřátelských Bohu, které nám zastírají skutečnost, že Bůh je tady právě teď a v nás, že postačí jenom se mu otevřít, abychom měli všechno co potřebujeme.
* * *
Vědomí pozorovatele
Jiří Vacek: Nejdůležitějším cílem na naší stezce je neustálé udržování se ve vědomí pozorovatele, který si je vědom a velmi ostře a jasně vědom sám sebe a současně i toho, že není ničím, co si uvědomuje, co pozoruje. Toto vědomí musíme neustále pěstovat, ať jsme v tělesném nebo duševním klidu nebo ať jsme činní tělem nebo myslí. Klid mysli není samoúčelný. Ten má nám pouze umožňovat snazší objevení toho pozorovatele a následné spočívání v něm a také zabránit plýtvání energie, ke kterému dochází, když myslíme na zbytečnosti. Pokud myslíme na něco nepatřičného, nespásného, tak navíc děláme lókavičáru a znesvobodňujeme se. Takže většinu úsilí tady věnujme k udržení pozorovatele, ať zrovna tady sedíme v meditačce nebo jdeme na snídani nebo snídáme a podobně.
Jak jsme řekli, dneska večer na pokoji vedle zasedačky, kde bydlíme, prodáváme duchovní literaturu. Tak se znovu podívejte na to, co je tady vystaveno, zejména upozorňuji na tu naši novinku – Jóga mistrů, ze které jsme si i četli. Je určena všem, jak hledajícím, tak těm, kteří dosáhli poznání. Hledající jsou tam důrazně a důkladně poučeni o významu Mistra, ten se dá shrnout do jedné věty. Bez pomoci mistra nikdo nemůže poznání dosáhnout. Od toho se musí vyvíjet vztah hledajícího k mistrovi. Ne ho kritizovat, jen si myslet, že jsme chytřejší než on, že ho můžeme poznat a podobně, ale pracovat co nejvíc na sobě, abychom se co nejvíc čistili, co nejvíc prohloubili. Pak můžeme očekávat, že si nás nějaký mistr všimne. Mistr si svoje žáky vybírá sám. Představa, že si žák vybírá mistry, je naprosto směšná. Nevím, kde se taková nevědomost neustále bere.
Takže teď máme snídani. Za pět minut deset se tady sejdeme na vnitřní pránájámu.