Veřejná meditace Brno 01.03. 2008 - promluvy JV
Jiří Vacek
Takže dobré odpoledne a tak dále, hned se do toho pustíme, začneme prosbou o milost. To je nesmírně důležité. Nesmíme si myslet, že to zvládneme sami. Takže prosme a velmi pokorně. Uvědomme si, že sami jsme nic, že vůbec nic nezmůžeme. Jakmile začneme spoléhat jenom sami na sebe, tak je to velká nevýhoda pro nás samé, protože se ukáže, že naše síly jsou víc než omezené. To je právě důležitost pokory, že se vidíme takový jací jsme a protože se vidíme, jací jsme tak jsme ochotni přijímat pomoc zhůry. Kdo tuhle ochotu a otevřenost nemá, tak toho moc pěkných věcí na stezce nečeká. Bude se mu tak dlouho ukazovat v podobě různých nezdarů a utrpení, že nic není, že nic neumí, že nic nezná, dokud nepochopí. A to jsou drahé lekce, můžu vám to říct z vlastní zkušenosti.
Podle toho co vidím, slyším, kolem sebe, tak je mi zřejmé, že většina z vás pořádně nezaslechla to, co do omrzení opakuji. Musíme neustále hlídat svou mysl, to znamená pomocí nauky rozlišovat co do ní vstupuje a podle toho s našimi myšlenkami, city a představami zacházet a to z postoje sebe si vědomého pozorovatele, který ví, že není ničím, co má v mysli. Ani žádnou myšlenkou ani citem ani představou. Místo toho si většina z vás myslí, že cokoli vás napadne, tak je pravdivé, správné, spravedlivé, oprávněné a aniž byste byli v pozorovateli, tak se stáváte otroky vlastních tvořivých sil mysli, které jsou, protože jsme ve stavu ega, velmi a velmi nedobré a nespásné. To se pak projevuje i ve vztazích mezi vámi. Neustále koukáte na druhé velmi nepříznivě až nepřátelsky, zcela malicherně se urážíte nad titěrnostmi, děláte z toho aféry, „spravedlivě“ se rozhořčujete a hněváte, jako byste nevěděli, že žádné spravedlivé rozhořčení nebo hněv neexistuje. Všecky negativní city. o kterých si myslíte, jak jsou důležité, jak vás brání, jak jsou oprávněné, jsou naprosto zlé, nesprávné, neoprávněné. Už to jednou ve vlastním zájmu pochopte. Dokud budete otroky své mysli, tak můžete celé dny meditovat a není vám to nic platné, protože spadnete do každé myšlenky, kterou si pustíte, jak se říká, k tělu. Tak už to jednou pořádně zaslechněte. Za tímto účelem jsem napsal dost rozsáhlý článek, kde se tím zabývám, jmenuje se „Dopis všem přátelům a každému zvlášť ...“. Bude to co nejdříve na internetu, jestli už tam dneska není. S tím i souvisí váš vztah k naší duchovní skupině. Málo si uvědomujete, jaký je to doslova obrovský poklad mít možnost se zúčastňovat takovýchto setkání, jakou pomoc z toho získáváte a jaký prospěch. O tom jsem taky napsal článek, ten se teprve bude opisovat, je dost dlouhý, tak s ním nechci tady zdržovat, ale pár vět z něho přečtu. A dobře si pamatujte, co uslyšíte, protože je to pro vás důležité, pro každého z vás osobně. Pamatujte si, že pořád jde o vás, o nikoho jiného než o vás, ale samozřejmě v tom duchovním smyslu, ne v tom smyslu, že by vaše myšlenky, city, představy byly správné, spravedlivé a podobně. Nehledejte také žádnou spravedlnost, protože nic než spravedlnost nemáte. Podle zákona karmy máme všichni přesně to, co jsme si vysloužili a jestli někdo prosí Pána Boha o spravedlnost, tak ať je rád, že ho ten Pán Bůh nevyslyší, protože kdyby tu spravedlnost dostal, tak by tu tíhu utrpení, které by si zasloužil, neunesl. Prosit Boha o spravedlnost, to je největší nevědomost a opovážlivost. Na egu není vůbec nic spravedlivého. Sama jeho existence je naprosto nespravedlivá, tak si to pamatujte. Jedině co spravedlivého může ego udělat je, že pracuje na svém rozpuštění, aby přestalo zaclánět naší pravou božskou podstatu. Článek, o kterém jsem mluvil, se jmenuje „O důležitosti útočiště“. Buddhisté uznávají a uctívají tři klenoty, neboli útočiště, ke kterým se každý den výsledně přihlašují odříkáním příslušné modlitby, formule. Tímto prohlášením, které vyžaduje plnou důvěru, nemůže být tedy formální, vstupují jak říkají „do proudu“ neboli vydávají se na stezku. Stávají se pravými buddhisty. Těmito třemi klenoty jsou dharma, obecně spásná nauka, to nemusí být jen ta buddhistická, Buddha neboli mistr, samozřejmě jakýkoli mistr a sangha. Poslední je buddhistické společenství, které tvoří mniši, mnišky a laičtí stoupenci. Duchovní zákony platí obecně a proto důležitost těchto tří klenotů je všeobecná, není buddhistickou zvláštností. Důležitost spásné nauky či mistra nebo spasitele snadno nahlédneme, co je však tak zvláštního na společenství hledajících, že je stavěno svou důležitostí na úroveň spásné nauky a mistrovi, že se dokonce radí hledat v něm útočiště? Společenství hledajících je totiž mnohem víc než pouhým součtem jeho jednotlivých členů. Tak jako člověk není jen součtem mnoha tisíc buněk, ale vyšším organizačním celkem s vlastním vědomím a silami a schopným samostatného chování, tak je tomu i s duchovním společenstvím. Jak říkají křesťané, skutečně tvoří neviditelnou církev, která je opravdu svatá, vytváří svým hledáním duchovní světlo, které pomáhá všem členům tohoto řádu, kteří se k němu obracejí s důvěrou jako ke svému útočišti. K tomu se vztahuje i Ježíšovo „Kdekoli se shromáždí dva nebo tři“, samozřejmě to může být i více lidí „ve jménu mém, tam já jsem, vědomí já jsem, uprostřed nich“ a to berme doslova. Hinduisté zase mluví o satsangu a jeho blahodárném vlivu, což platí nejenom o společnosti mistra, ale i o samotném společenství hledajících a to i tehdy, když jde o setkání bez přítomnosti mistra. To si zvlášť pamatujte. Není nutné, aby byl vždy přítomen mistr. Takže snad jste alespoň částečně pochopili, jaké milosti jste účastni, když máte nauku, mistra a duchovní společenství neboli řád, sanghu. To není náhoda ani samozřejmost, to je obrovská milost, kterou jsme si museli zasloužit tím, že jsme vytvářeli po celá vtělení dobrou karmu. Je proto nesmírně pošetilé si toho nevážit a nevyužívat toho, což zejména platí o společenství, které většinou podceňujete. Nedělejte to. Škodíte sami sobě, pochopte, jaká je jeho důležitost, jakou pomoc v něm máte a chovejte se podle toho. Přispívejte do tohoto společenství ze všech sil a neničte ho hloupými rozmíškami, pomlouváním jednoho druhého, nevražením jednoho na druhého a podobným zlem. Pamatujte si, že vy sami nejste dokonalí, nemůžete proto očekávat ani dokonalost od druhých. Na cestě nejsou dokonalí lidé, tam jsou lidé, kteří k tomu směřují a přitom platí, že dokonalý, dobrý jak říká Ježíš je jenom náš Otec v nebesích. Proto vždycky, když máte něco proti tomu druhému, tak si tuto pravdu uvědomte a uvědomte si, že jakákoli reakce, nepřátelská, nenávistná, závistná, zlostná je sama o sobě hříchem, neboli proviněním jak proti tomu bližnímu, tak proti vám samým a to v prvé řadě. Nevím jak je to možné, že studujete nauku a nechápete svou zodpovědnost za všecko, co myslíte, cítíte a samozřejmě i děláte. Když tak koukám kolem sebe, tak to vypadá, že si myslíte, že vám je všecko dovoleno, že máte vždy pravdu, že nějaká karma nebo odezva neexistuje. A právě tímto jednáním, ten řád, to duchovní společenství, místo abyste posilovali, poškozujete. Nedělejte to, protože když v tom budete pokračovat, tak se může stát, že to společenství zanikne a ještě před tím vás karma z něho odvede a vy zůstanete bez útočiště, neboli bez pomoci. Proto si pamatujte, že duchovní společnost a opět říkám, nemusí to být společnost mistrů nebo pokročilých, stačí společnost hledajících, je obrovskou pomocí, která přivolává pomoc z hůry, která pak vede k prospěchu všech. Tak si to pamatujte, prostudujte si tyto dva články důkladně a hlavně se podle nich chovejte. Nebuďte jako blázni, kteří škodí sami sobě, tím, že se všelijak zraňují. Nic jiného tím, že nevražíte na své souputníky, neděláte a berte to opravdu smrtelně vážně. Tak teď začneme jako obvykle s vnitřní pránajámou.