Veřejná meditace Hradec Králové 19.11. 2011 - promluvy JV
Jiří Vacek
Promluva na úvod meditace
Dobré odpoledne
Vítám vás na naší meditaci. Všichni se co nejintenzivněji soustředíme na sebe si vědomého pozorovatele, který ví, že není ničím, co pozoruje, ale vědomí, které vše pozoruje a je od všeho pozorovatelného rozlišené, nikoliv oddělené. K tomuto vědomí, což je Bůh v nás, naše pravé božské Já se obrátíme s prosbou o pomoc a současně i s poděkováním, že máme tuto možnost, abychom se scházeli společně, navzájem se posilovali v našem duchovním úsilí.
Meditací nás provedou Vláďa Cepek a Jindra Mládek, což jsou dva mistři, kteří vám pomáhají na úkor svého času a svých sil. Proto jim musíme být všichni za to, co dělají; vděčni, chovat se k nim s úctou, jako ke všem mistrům a přátelsky a pomáhat jim v jejich snaze.
Stále se setkávám s tím, že tuto úlohu mistrů naprosto nedoceňujete. Někteří jste dokonce tak namyšlení, že si myslíte, že jste jim rovni a že je můžete kritizovat a že se k nim můžete chovat, jak se vám zlíbí. To je obrovský duchovní omyl a prohřešek hlavně proti vám samým. Plně platí, že bez mistra v těle není možné dosáhnout poznání sebe, prostě proto, že mistr je ta zapálená svíce, která zapaluje svíce, co nehoří. Bez mistra prostě není možné dosáhnout poznání sebe.
Jestli se to někomu podařilo, tak je to proto, že si je přinesl již hotové z minulého vtělení, ale takové případy jsou nesmírně řídké. Takoví světci, jako byl Ramdas nebo Púndža, museli k mistrovi, který měl poznání, k Ramanu Mahárišimu, aby sami dosáhli poznání. Takový Púndža 20 roků opakoval mantram obdobně jako třeba Ramdas, přesto nedosáhli. Teprve, když se setkali s Ramanou Mahárišim, tak v krátké době prozřeli, uvědomili si sebe. Takže to je ta důležitost mistra. To je taky důvod, proč si ho máme vážit, proč mu máme sloužit, pomáhat a mít ho rádi.
Nezaměňujte jako materialisté mistry s jejich osobností. Mistr není osobnost. Mistr je vědomí JÁ JSEM, které z mistrovských osob září. To neznamená, že mistrovské osoby jsou jen nějakým neživým nevědomým nástrojem. Oni naopak jsou s vědomím JÁ JSEM tak spojeni, že z nich může vyzařovat. Takže i ty mistrovské osoby musíme zahrnout do své úcty a přátelství. Kdo se k mistrům chová nesprávně, tak si uzavírá cestu k Bohu. Protože k Bohu můžeme jenom přes Mistra. Jinak to není možné. Důkladně to pochopte a zařiďte se podle toho.
To nejtěžší na Stezce, co máme dokázat, je poznat sama sebe, dosáhnout otočení pozornosti, kterou neustále věnujeme světu, tělu, našim myšlenkám, citům, představám, tužbám a přáním na nás samé. Odvrátit ji od toho všeho a přivrátit ji na naše pravé Já, které se projevuje v každém jako Pozorovatel, který je si vědom jednak sám sebe, že pozoruje, jednak toho, co pozoruje. Tento obrat je nesmírně těžký.
Celé inkarnace věnujeme pozornost jenom tomu, co pozorujeme a nikdy tomu, co v nás pozoruje.
Tím jsme vytvořili obrovsky silnou, odstředivou vásanu, sklon, kterou je proto velmi obtížné přemoci a věnovat pozornost sobě ve vědomí Já jsem.
Právě proto je mistr tak důležitý, že nám pozornost pomůže obrátit. Navíc k tomu máme velkou a účinnou pomůcku meditační řadu na pozorovatele, kde se přes objevení pozorovatele těla, světa, mysli v nás dostáváme k samotnému vědomí, které vše pozoruje a současně je sebe si vědomé.
Kdo si chce nejrychleji uvědomit sama sebe, ať proto co nejvíc vyhledá společnost mistrů i hledajících přátel a ať co nejvíc praktikuje meditační řadu na pozorovatele, kterou máte dobře popsanou třeba v „Královské józe“, nebo i ve skriptech „Pozorování a soustředění na Pozorovatele“, „Důrazně, důrazněji, co nejdůrazněji“, v Jirkově knížce „Pozorovatel“ a v „Učebnici átmavičáry“. To vše jsou věci, které vás přímo vedou k poznání sebe a v těch musíte doslova ležet dnem a nocí a dělat to, co se vám říká. Zdržte se veškeré kritiky toho, čemu nerozumíte, protože si tím jedině škodíte. Žáci jsou od toho, aby se učili a od toho, aby učil, je Mistr. Nechtějte to převracet. Protože tím jedině posilujete svoje ego a vzdalujete se Bohu a poznání sama sebe.
Vláďa Cepek provází meditací vnitřní pránájámy.
Soustředěni v pozorovateli si vyslechneme pár informací. Jako vždy jsme přivezli plno hodnotné literatury. Z duchovních skript bych chtěl upozornit zejména na skriptum „Důrazně, důrazněji, co nejdůrazněji“. To by si měl každý důkladně prostudovat, protože tam je vymezena celá naše stezka. Co jí je, co jí není. A je tam i znova důkladně vyložen princip naší metodické řady na pozorovatele. S tím úzce souvisí další skriptum „Pozorování a soustředění na pozorovatele“, to máme i anglicky, pokud by je někdo potřeboval v angličtině. Zde je znova zdůrazněn rozdíl mezi tím buddhistickým pozorováním, kdy pozornost je obrácená pouze k tomu pozorovanému a neobrací se k pozorovateli, který všechno pozoruje. To je zásadní rozdíl v naší metodě pozorovatele a buddhistické metodě. A je potřeba si to jasně uvědomovat. Pozorovatele taky Jirka probírá v knížce, která se jmenuje stejně „Pozorovatel“. Jsou tady i 2 díly jeho „Stezkou siddhů“. Jsou tady dvě krásné knížky, jedna o „Sai Babovi ze Širdí“ a jedna o „Serafimu Sarovském“. To jsou nádherné příklady lidí a mistrů, které jsou hodny následování, jednak v jejich pokoře a jednak v tom, jak Indové si dovedou svých mistrů vážit. To je opravdu příklad hodný následování.
Také máme nové CD, číslo 27, kde je na začátku opakování naší mantry „Bože, mám Tě rád“. Pak pokračuje dál beze zvuku, teda ticho, na kterém je zaznamenána následující meditace. Zdůrazňuji, že to není vada CD, ale že opravdu to CD nějakým způsobem je schopno reprodukovat meditační vliv.
To už jsme pozorovali několikrát, například na CD z Ostravy.
Naší stezky se také týká skriptum Jirky „Vědomí je cesta od začátku až do konce“.
Je tam i nový Eckhart, taková menší knížečka s jeho učením.
Je tam plno fotografií, na některých se můžete nalézt. Tak si je prohlédněte.
Naše příští knížka je „Vraždění po německu“ je velkým poučením o samsáře. Náš svět zdaleka není božský, ale je velmi a velmi zlý. Je to i poučné o tom, co by náš národ čekalo, kdyby Němci válku vyhráli. Už bychom tady neseděli. Národ si musí takové věci pamatovat, protože to je něco tak mimořádného, že není možné na to zapomenout a pustit to jen tak z hlavy a říkat si, že je to pryč a že se to nemůže opakovat. Po první světové válce si všichni říkali, že už se nikdy nemůže žádná válka opakovat.
Neuplynulo ani 20 roků a Němci už vyvolali druhou, ještě horší válku. Nikdo nic nemůže do budoucnosti vyloučit. Proto je potřeba takovéto věci dobře si pamatovat a vědět.
Takže teď je přestávka. Běžte se podívat na knížky. Blíží se Ježíšek. Dobrá duchovní knížka je nejlepší dárek pro vaše milé. Jsou tam některé knížky i velmi reprezentativní, jako například „Tajné figury Rosekruciánů“ a další. Ve čtvrt pokračujeme.