Veřejná meditace Stodůlky 05.11. 2011 - promluvy JV
Jiří Vacek
Dobré odpoledne, vážení a milí, vítám vás na naší meditaci. Zahájíme jí hlasitým opakováním naší mantry "Bože mám Tě rád". Opakujeme - Bože mám Tě rád...
Přejdeme pomalu do ticha. Samozřejmě, že i mantru, jako všechno ostatní, provádíme v sebe si vědomém vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje; také se s tím neztotožňuje, což platí i o opakování mantry. Opakujeme mantru a současně jsme si sebe vědomi, že jsme vědomí a uvědomujeme si, že jsme to, co tu mantru si uvědomuje, ale že nejsme tou mantrou.
Dnešní meditací nás provede Jirka s Hynkem, což jsou dva vynikající členové našeho společenství.
Oba se velmi o ně zasluhují, proto si oba zaslouží naši velkou lásku, úctu, důvěru a je zcela nesmyslné je nějakým způsobem kritizovat, což samozřejmě všechno platí i o těch ostatních, kteří se o rozkvět našeho společenství zasluhují. Zdá se mi, že někteří hledající jsou tak nafouklí svým egem, že ztrácejí úplně rozvahu, pouští se do toho, co jim nepřísluší. To znamená, chtěli by učit Mistry, a také je skutečně poučují, co mají dělat, co nesmějí dělat, co udělali špatně, co udělali dobře. To je vrchol duchovní pýchy, který má jedině za následek, že tu Mistrovu pomoc, kdo tohle dělá, ztratí. Mistr nemá důvod pomáhat někomu takovému. A takový dotyčný je opravdu ztracený, protože platí: Kdo nemá Mistra, nemůže Boha dosáhnout. Pokud se to někomu podařilo, tak jenom proto, že si poznání přinesl z minulé inkarnace, ale tam to musel stejně dobývat s pomocí Mistra jako každý jiný. Já opravdu nevím, jak někteří studujete. Nejenom, že nic nevíte, ale podléháte navíc vysoce nesprávným názorům, které jsou přímo proti vašemu osobnímu zájmu. Nejenže nerozlišujete, ale slepě se necháváte unášet zlem, které máte v sobě. Vaším úkolem je to zlo rozpouštět, objevovat, rozlišovat a nikoliv je obhajovat tím, že to zlo promítáte na druhé a zejména na Mistry. To značí jedno jediné, že jste pyšná, nafouklá, nafoukaná a zlá ega, kterým nejde o Boha, ale jenom o vlastní prospěch a nic jiného. Tudy cesta nikomu a nikoho nevede. Pamatujte si to jednou pro vždycky a vzpamatujte se dřív, než bude pozdě. Základem naší stezky je neustále spočívat v sebe si vědomém vědomí Já a pozorovat nezúčastněně všechno ostatní jako předměty, kterými nejsme. To znamená zpředmětňovat vše, nepřijímat nic za své, neztotožňovat se s tím, což samozřejmě platí o všech našich citech a myšlenkách. Na co jiného byste chtěli uplatňovat tento druhý aspekt pozorovatele, když neztotožňování se zlými city a myšlenkami. Vy místo toho, abyste je zpředmětňovali, abyste rozpouštěli ego, které je vaším největším nepřítelem, tak ho posilujete a ještě si myslíte, jak jste chytří. To je duchovní katastrofa. Nic jiného. Navíc ještě někteří z vás v tomto ubohém stavu touží po nějaké vyšší stezce, po nějaké účinnější stezce, vznešenější stezce. Žádná jiná vznešenější, účinnější, lepší, přímější stezka než rozpuštění ega a uvědomění se v Já neexistuje. Kdo hledá něco jiného než toto, tak nehledá Boha, nehledá své Božské Já, ale hledá jenom možnost, jak produchovnit své ego, a tím ho zachránit před rozpuštěním. To je přímá cesta k pádu.
Takže vy zachraňujete svoje vlastní zlo, které vás nakonec zničí a ještě si myslíte, jak jste chytří, moudří, spravedliví a vznešení. To je opravdu tragédie. Takže se vzpamatujte, omluvte se těm, které jste takto napadali a dělejte to, co máte dělat. Vy máte poslouchat Mistry, učit se od nich a ne chtít, aby Mistři poslouchali vás, abyste je učili. A pokud někomu tohle nevyhovuje, tak ať se obrátí jinam, takové lidi mezi sebou nechceme, to říkám natvrdo.
(Na konci meditace)
Takže kdo nemá otevřené oči, už je otevře. Připraví se na pohyb. Zesílí svou bdělost, aby nepřestal spočívat v pozorovateli. Pro nás platí heslo jednoho řádu, tuším dominikánů, "Modli se a pracuj". To neznamená, že se máme někdy modlit, někdy meditovat a někdy pracovat, ale máme neustále spočívat v Bohu, v pozorovateli nebo ve vědomí Já Jsem a při tom být činní nebo také odpočívat. To je to, čemu se říká přirozené samádhi. Neustále spočívat v Bohu a neztotožňovat se s ničím projeveným a neustále rozlišovat vše v té nejvyšší úrovni ducha od toho, co je stvořené, předmětné. A to stvořené podle toho, zda je to dobré, zlé, nutné, zbytečné, spásné, nespásné. Nestačí jenom meditovat, ale je nutné opravdu i takto rozlišovat, protože kdo nerozlišuje, tak vlastně jenom neustále vytváří ego. Ať už tím, že se ztotožňuje s tělem nebo s výtvory své mysli, a tím ztrácí svou původní svobodu. Pokud je tady někdo nový, naše praxe je obsažena její základ, podstata, ve třech knížkách; prvé jsou Základy jógy a mystiky, tam je všechno, co je potřeba k započetí duchovního života pro jakékoli vyznání nebo pro jakoukoliv jógu, praxi, kterou děláme. A praxi sebe si vědomého, s ničím neztotožněného pozorovatele naleznete v Královské józe a to nejtěžší, což je obrácení pozornosti od věcí, předmětů pozorovatelných k tomu, co všechno pozoruje neboli poznání sebe, jak se dociluje, je obsaženo v učebnici Átmavičáry.
Je Advent, to má být příprava na zrození Páně v nás, tak se tomu věnujte usilovně. To na prvém místě vyžaduje důkladnou očistu, nejen od všeho zlého, ale i od všeho nebožského.
Na shledanou.