Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Začneme modlitbou. V takové modlitbě bychom měli vždycky obnovit svůj postoj pokory a je snad nejdůležitější vlastností hledajícího, protože opakem pokory je pýcha. Kdo není pokorný,  je pyšný.

Pýcha je jedním ze smrtelných hříchů, a to proto, že posiluje ego. Kdo je pyšný, posiluje svoje ego. Kdo je pokorný, tak se ega zbavuje.

Pýcha může mít různé projevy. Můžeme být pyšní, že jsme jogíni nebo mystici, že máme úspěch v meditaci, že jsme spravedliví, že jsme dobří a podobně. Dokud je tady ego, tak je to všechno jenom lež, protože jediné zlo je ego a jediné dobro je stav bez ega.

Takže naším cílem musí být – co nejrychleji ego rozpustit a poznat se ve své přirozenosti. O to bychom se měli modlit, aby nám k tomu naše vnitřní božství pomohlo.

* * *

Jako vždycky si řekneme pár informací. Zůstaneme v pozorovateli, nebudeme ho pouštět. Čekají nás velikonoce. O těch velikonocích každý den vanou příznivé duchovní vlivy, proto se snažíme sejít.

Tady jsou přihlášky na meditační setkání s Jirkou a Evou v Balloně spolu s Věstonickou Venuší. Tam už je to úplně vyprodané? Žádní náhradníci se neberou? Tak žádní náhradníci, tak máte smůlu.

Pak je desátého Praha, také si o těch velikonocích uděláme nějaký maraton, to se ještě musíme dohodnout. Pokud to vyšší instance schválí. Tady vedle mě.

Jinak pak je Harmonie na konci dubna v Modré u Bratislavy. Přihlášky přijímá Laco, ale ten tady není, ale možná by ho zastoupil někdo z hostů z Bratislavy, je to tak? Támhle někdo zdvihá ruce, že? Silvie bere přihlášky a hlavně peníze, Silvie nezapomeň.

Jinak tady Hynek má nějaký maraton?

Hynek: Příští sobotu, to jest dvacátého, máme v Olomouci, v meditačním centru celodenní meditaci od 9.00 do 16.00 hodin. Informace jsou na internetu.

* * *

Pozorovatel je Bůh. To úplně doslova. Není to celý Bůh, i když Bůh nemá části, ale je to ta část všepronikajícího božství, která je v nás, a která je naším životem.

Pokud třeba Ježíš říká: „Já Jsem život“, tak nás učí, že vědomí Já Jsem je naším životem. To je právě  pozorovatel. Jinak jméno Boží je Já Jsem, což je opět pozorovatel, ale stále se jedná o Boha.

Jak říkal apoštol Pavel –  Bůh není nikde daleko, ale dokonce Ho žijeme, anebo žijeme Jím, protože celý náš život není nic jiného než uvědomováním. Buď uvědomováním světa  nebo těla nebo mysli nebo prázdna vědomím Já Jsem, ale pořád je to aktivita  našeho božství. Boha tedy není potřeba hledat, ale je potřeba si Ho uvědomit právě jako to naše Já Jsem, sebe si vědomé vědomí.

Aby to bylo snadnější, tak můžeme si objevování Boha v nás, toho pozorovatele rozložit na metodické kroky, ale pro všechny ty kroky platí jedna zásada: „Nejsem nic, co mohu pozorovat, ale jsem to, co ve mě všechno pozoruje a co si hlavně uvědomuje svou vlastní existencí, která není ničím, co má tvar, je nějak projevené a co se mění. Pozorovatel je ono věčně přítomné teď v nás, je to náš život, je to Bůh.

Mluvíme tak často o pozorovateli, až nám nějak zevšedněl a často zapomínáme, že mluvíme o Bohu, a co víc, že Boha v pozorovateli skutečně zakoušíme. Nezakoušíme ho celého, ale jen jeho podstatný aspekt, a to je právě vědomí Já Jsem.

To neznamená, že bychom byli rovni Bohu, ale  že jsme, jak říká Starý i Nový zákon i Ježíš: „Pravím vám Bohové jste.“ To se nevztahuje na naše tělo ani na naši mysl, ale na Já Jsem, které je naším životem.

Většina z nás již prošla metodickou řadou na pozorovatele, kdo ne, tak si ji může zde procházet. Podrobné poučení je v Královské józe, kterou máte znát, když chodíte  na naše meditace.

Jinak se budeme držet toho, že jsme to, co v nás všechno vidí i slyší,  uvědomuje si, ale není ničím z toho, ale je sebe si vědomým vědomím, a že  to je Bůh v nás.

* * *

Naše setkání se blíží ke konci. Největší pozornost musíme vynaložit, abychom v uvědomování pozorovatele bděli a dokázali bdění v něm přetáhnout do činnosti, aby nás pohyb nebo mluvení zcela nevytahovalo z pozorovatele, to jsou nejčastější příčiny, proč ztrácíme pozorovatele.

Kromě pokory další nesmírně důležitou vlastností, jak říká Ramana Maháriši, je vytrvalost. Ten přímo říká, že těch pár, co uspělo, tomu vděčí za svou vytrvalost.

Stezka je záležitost na celý život. Není záležitostí na rok, na dva, ani na deset. A zvítězí ten, kdo vytrvá až do konce. To „do konce“ znamená až do vítězného projití bardem. Dokud neprojdeme vítězně bardem, tak nic není jisté. Nemylte se, nic vás nechrání, pokud jde o nebdělost, žádná milost nebo výjimky se v tomto případě neudělují. Prostě buď splňujete podmínky vysvobození nebo je nesplňujete, jiná možnost není.

Vytrvalost znamená, že se každý den pravidelně věnujeme praxi jak formální, tak neformální. Formální praxe se sestává z trochy studia, vnitřní pránajámy a z meditace na pozorovatele. Neformální praxe je neustálé spočívání v sebe si vědomém pozorovateli.

Zdůrazňuji, že často o pozorovateli se mluví, ale zapomíná se, že správný pozorovatel musí si být sám sebe vědom, že je vědomím.

Jedině za dodržování těchto podmínek můžeme doufat, že se nám podaří získat poznání. Úsilí nesmíme nikdy přerušovat, ať se nám daří nebo nedaří. Ani úspěchy ani neúspěchy nejsou důvodem k přerušení pravidelné praxe.

V tomto směru je stejně nebezpečná euforie - už jsem dosáhl, neustále už budu spočívat v Já a nemusím meditovat pravidelně, nemusím hlídat mysl. To je stejně nebezpečné jako nějaká malomyslnost – nedaří se mi, nemá to cenu, přestanu usilovat.

Na duchovní cestě musíme ze všech sil usilovat a ze všech sil se obracet k Bohu o pomoc.

Důležité také je, abyste se alespoň jednou týdně scházeli ke společné meditaci, ať už po bytech nebo tady v Praze v Pavlově klubovně nebo u Hynka v Olomouci, v Brně u Renaty Šubové. Také se můžete připojit k nějaké skupině, která funguje v jiných městech, třeba v Hradci, jisté možnosti máte i na internetu. Vyhledávat duchovní společnost  je  nesmírně důležité.

Važte si těch možností, co máte, jako v Praze v klubovně, tak v Olomouci nebo v Brně. Využívejte toho a buďte za to vděční. Je to určeno pro vás a když si toho nebudete vážit, tak o to přijdete. Teprve pak budete litovat.

Takže se čiňte a na shledanou.