Co je zlo
Jiří Vacek
Všechna náboženství se shodují, že největší dobro je sám Bůh, život s Bohem a v Bohu. Člověk proto po svém stvoření žil v božím stvoření neboli v ráji, v božím, nebeském království.
Je-li Bůh největší a absolutní dobro, tak jeho ztráta je největším zlem, jaké existuje, které je také současně i zdrojem a příčinou všech dalších zel.
Z toho vyplývá, že jediným a trvalým zlem je ztráta spojení člověka s Bohem. Chceme-li je odstranit, musíme se vrátit zpět k Bohu, který je dárcem všeho, co je skutečně dobré.
Proto ve všech dobách i zemích vždy existovaly způsoby, jak se k Bohu vrátit, což je jóga, mystika, buddhismus a podobně. Jejich praxe, převádění těchto nauk do našeho života, je cestou ke spáse, která je vysvobozením z moci zla a proto i obnovou vlády Boha a jeho dobra v nás. Základem, ze kterého musí toto úsilí vycházet, je nitro každého z nás. Něco jako kolektivní spása neexistuje.
Příčina všeho zla osobního, rodinného i společenského je jediná a je jí ztráta osobního vědomého spojení člověka s Bohem. Náprava všeho zla pak neleží nikde jinde, než v plném a vědomém návratu k Bohu.
Vše, co je s tímto zaměřením člověka v rozporu, pak není dobré, ale zlé, protože nás vzdaluje Bohu.
Nejtěžším proviněním proto nejsou naše osobní hříchy, ale odloučení od Boha. Pokud není tento hřích napraven a není obnoven život v Duchu božím, stále se nacházíme v pádu v odloučení od Boha.
Proto cesta k dobru a k trvalému štěstí vede naším nitrem a obnovou našeho vědomého spojení s Bohem. Teprve je-li toto vnitřní spojení každého člověka obnoveno, může jeho působení v okolí, ve kterém žije, být opravdu dobré. Jinak nikoliv.
Důležité je, abychom věděli, že tak zvané naše hříchy jsou na prvém místě proviněním proti nám samým. Jsou příčinou všeho zlého, která nás postihuje – Boha samého se nedotýkají ani v nejmenším. Není proto „v zájmu božím“, abychom je napravovali, ale jen a jen naším. Vše, co jsme učinili nebo neučinili našim bližním, učinili jsme vždy sami sobě, protože se nám naše skutky jako příčiny zla vrátí zpět k nám. Když „hřešíme“, ubližujeme vždy sobě, protože podle boží spravedlnosti sklízíme vždy to, co jsme my sami zaseli.