Duchovní lehkomyslnost
Jiří Vacek
K poznání Já nám může pomoci jen ten, kdo je sám dosáhl, umí do jeho vědomí vstupovat a udržet se v něm delší dobu.
Bez takové pomoci je poznání nemožné dosáhnout. Na světě je takových mistrů – a toto duchovní umění je skutečně mistrovské, velmi málo. To platí například i o Indii.
Naše země má tu obrovskou milost, že těchto mistrů má již delší dobu několik a navíc na rozdíl od mnohých cizokrajných mistrů jsou poměrně snadno dostupní. A nejsou to jen muži, ale i ženy.
Proto bychom právem očekávali, že si praví hledající budou možnosti meditovat s takovými mistry vážit jako nejvzácnější duchovní milosti.
V praxi je tomu často však naopak. Většina hledajících si důležitost meditace s mistrem pro dosažení poznání jednak neuvědomuje, jednak si takové příležitosti vůbec neváží.
Ač se jim možnost meditace s mistrem nabízí, často takové meditace ke své obrovské škodě nenavštěvují a dávají přednost ryze zevním záležitostem v bláhovém přesvědčení, že účast na všelijakých zevních podnicích má přednost před meditací s mistrem, jako by byla něčím nedůležitým.
Tak sami svou nedbalostí a lehkomyslností ohrožují svůj duchovní pokrok a stávají se obětí odstředivých sil, které v nich převládají a proto se nemohou vysvobodit ze zrodů v nebožském světě.
Propadají zájmům svého ega přes všechna poučení, kterých se jim dostává a radostně mění jako biblický Ezau duchovní prvorozenství za mísu čočky světských zájmů a potěšení.
Cena, kterou za svou nedostatečnost platí, je nekončící řada utrpení tělesných i duševních. Mají však přesně to, co si sami pro svou zlou nevědomost volí. Jediné nač si mohou stěžovat, jsou oni sami.
V čem si libují, zůstávají uvězněni, dokud si neuvědomí pravdu o svém životě.
Jednou zlou nevědomostí je i velký, ale naprosto neodůvodněný a stále přetrvávající omyl, že mistři žijí jen v Indii nebo vůbec na Východě. Není to pravda. Já sám jsem tímto omylem trpěl dlouho a proto mě ani nenapadlo, že pravý mistr žije i v naší zemi.
Proto jsem byl překvapen, když mně Jirka Navrátil řekl, že i v naší zemi působí takový mistr. Byl jím Jarka Kočí. Jelikož má mysl je velmi svobodomyslná, nezamítl jsem Jirkovo tvrzení a toužil se s Jarkou Kočím seznámit na jedné z jeho řídkých návštěv v Praze.
Po delší době se mně povedlo se s Jarkou setkat a rozhodně jsem nelitoval. Byl beze sporu mistrem v těle, který dovedl v druhých zapálit oheň poznání Já jsem, ovšem, když jeho „dřevo“ bylo dostatečně vysušené.
Tam, kde není provedena velká očista, ani největší mistr nic nesvede.
Pokud mistr nesplňuje naděje žákem v něho vkládané, není to proto, že není mistrem, ale že žákova příprava – očista, je nedostatečná.
To ego však nemůže připustit a proto „střídá“ jednoho mistra za druhého ve falešné naději, že mistr vše zařídí sám, aniž by se žák musel namáhat. Takový žák je posouzen jako nedostatečný a mistr se o něho vnitřně přestává zajímat a nakonec jej síla od mistra odvede. Pokrok žáka na stezce se pak zastaví na tak dlouho, dokud nepochopí své omyly a nenapraví je.