Já jsem stvoření i stvořitel
Jiří Vacek
Vědomí Já jsem je stvořitelem všeho stvořeného, předmětů i bytostí a víc: jelikož existuje jen ono, jedno bez druhého, svět není od něho oddělen ani se nenachází mimo ně.
Vědomí, nejvyšší Skutečnost vytváří svět ze sebe, protože nic jiného než ono neexistuje. Vytváří jej svou tvořivou mocí a její činností. Svět není totožný s nejvyšší Skutečností, není v tomto smyslu Bohem, ale není také od něho oddělen, ale je jeho pohybem. Jelikož se stvořené nachází ve vědomí, je v něm Bůh i přítomen, ale není v něm vždy božsky projeven.
Svět je činností, pohybem části nejvyšší Skutečnosti, ale ta není jím zdaleka vyčerpána ani vždy božská. Existují světy božské i nebožské až pekelné, které se všechny řídí zákonitostí stvoření Bohem mu danou.
Jelikož stvořené bytosti mají svobodnou vůli rozhodování, je možné, že se vědomě vzdálí Bohu a proto se zasazují do světů, kde nevládne Bůh a jeho božská moudrost spolu s láskou, ale bytosti v nich sklízí následky svého nesprávného rozhodování. Proto i ve světě, jehož stvořitelem je Bůh, je možná nesvoboda a utrpení jako následky zlých příčin, vyvolaných bytostmi, které se vzdálily Bohu. Jelikož i v těch nejhorších, zlu propadlých bytostech je podstatně přítomen Bůh, mají i tyto bytosti vždy možnost návratu k Bohu, pokud se tak rozhodnou a myslí a jednají s tím v souladu.
Nesvoboda a utrpení, které ve světě vidíme, jsou zákonitými následky sil zla, kterým bytosti odpadlé od Boha propadly. Největším zlem pak je již toto samotné odpadnutí. Proto bytosti odpadlé od Boha jsou v moci zla, které jim zatemnilo i schopnost správného chápání a rozlišování a tak posouzení následků jejich rozhodování.
Tyto bytosti nejsou zlé podstatně, ale pouze relativně a dočasně, což je však z hlediska přítomnosti totéž, jako by byly zlé podstatně. Proto je právem nahlížíme z toho pohledu, že konají v současnosti zlo, jako zlé. Rady, abychom v nich viděli Boha, jsou proto velmi nebezpečné a na jejich oddělení od Boha a propadnutí zlu vůbec nic nemění. Pokud pro tento pohled na jejich podstatnou, ale dočasně neúčinnou božskost přestaneme rozlišovat a nevidět zlo, kterému propadly a které šíří, stáváme se obětí zlé nevědomosti, která nám přinese jen plody zla, což je utrpení a nesvoboda.
Totéž platí i o našem hmotném světě. Je světem odpadlým od Boha, ve kterém se neuplatňuje Bůh jako Bůh, ale pouze jeho zákonitost, která každému vrací následky jeho myšlení a jednání. Náš svět je dílem božím, ale není světem, ve kterém je Bůh projeven jako takový. Je světem, který svou úrovní odpovídá přesně úrovni bytostí, které jej obývají.
Je to přesně opačně, než se nám snaží namluvit mysl lidí, propadlých zlu. Náš svět není ani zlý ani nespravedlivý, ale přesně takový, jací jsou jeho obyvatelé. Nelze z něho učinit nikdy svět božský, ale je pouze možné se ve svém nitru vrátit k Bohu a jako následek tak dosáhnout vysvobození ze zla, nevědomosti, nesvobody a utrpení našeho světa.
Cesta do božského světa vede naším nitrem k Bohu a nikoliv snahou žít božsky v nebožském světě a navíc v oddělenosti od Něho. Jedno z největších zel je právě nevědomost, která nás místo k Bohu, vědomí Já jsem v našem nitru, obrací do hmotného světa a vytváří falešnou naději šťastného života v něm. Kdo jí podlehne, jen se stále víc a víc vzdaluje Bohu a životu božskému, neboli pravému štěstí.