Jsou lidé dobří nebo zlí?
Jiří Vacek
Často jsem si dříve lámal hlavu, zda někdo, s kým jsem si nějak blízký, je dobrý nebo zlý. Jeden a tentýž člověk se ke mně choval jednou dobře, jindy špatně, což mě mátlo. Nemohl jsem se rozhodnout: „Je dobrý nebo zlý?“
Skutečností je, že každý člověk je někdy dobrý, jindy špatný, někdy hodný, jindy zlý.
Lidé se chovají v dané chvíli podle toho, co v nich, jaká myšlenka či cit právě převládá. To je ovládá a v souladu s tím i jednají.
Je například mou smutnou zkušeností, že tam, kde se jedná o peníze nebo postavení v zaměstnání, veškeré přátelství zpravidla končí. Vlastní prospěch je téměř každému bližší než přátelství a přítel.
Z tohoto pravidla, jak jsem se v minulosti vícekrát přesvědčil, nejsou vyjmuti ani hledající, často, ať již skutečně nebo zdánlivě duchovně pokročilí.
Současná situace ve skupině mně znovu tento závěr potvrzuje. Také odhaluje, jak nesprávně svůj skutečný prospěch mnozí chápou a v čem jej vidí.
Podle pravidla: „V nouzi poznáš přítele“, odhalují povrchnost svého přátelství, ale navíc stále dávají více prostoru zájmům svého ega před tím, k čemu by se měli hlásit na prvém místě.
Ego a jeho zlé síly jim zahalují rozlišovací schopnost jejich rozumu a nedovolují jim vidět to, co vidět mají. Připravují si svůj neblahý příští osud posedlí zlem v sobě ve víře, jak dobře volí.
To je daň, kterou platíme zlu, když je zvolíme v přesvědčení, že volíme svůj prospěch. Pro zlo, pro vládu sil zla v sobě jej vidíme tam, kde není. Výsledkem je zákonitý následek přitakání každému zlu: utrpení, které nikdy nekončí.
Charakter lidí a jejich chování nejsou stálé, nejsou ani vždy dobří nebo zlí ani duchovní nebo neduchovní. Je souhrnem různých sil a přesvědčení, pod jejichž vlivem jednají za určité situace a okolností.
Uplatňuje se i svůdnost pokušení. Vyjadřuje ji zkušenost: „příležitost dělá zloděje“. Nedělá jen zloděje, ale i příležitostnou nevěru pod vlivem alkoholu a vidiny potěšení. Následky jsou často tragické.
Dobré i zlé, duchovní i neduchovní sklony jsou přítomny v určitém poměru a míře ve všech lidech. Existují vedle sebe. Představa, že dobré a duchovní sklony samovolně ničí sklony ke zlu a směřující od Boha, není oprávněná. V těchto případech se jen střídají ve vládě nad námi podle okolností.
Tento stav je běžný a charakteristický pro většinu hledajících a proto také nemohou výrazně pokročit na stezce i když hodně meditují. Zanedbávají očistu v bláhové víře, že je s nimi vše v pořádku a že se nemají od čeho čistit.
Dokud neprohlédnou léčku zlem zastřeného rozumu a nezačnou s usilovnou očistou, nemají naději.
Očistu s pomocí rozlišování musíme doslova provádět nepřetržitě. Vše, co se objeví v naší mysli, musíme ihned podrobit zkoumání pomocí znalosti nauky rozlišováním na dobré – zlé, spásné – nespásné. Nikdy se také nesmíme ztotožňovat se žádným výtvorem mysli, ale vždy se udržovat v postoji od všeho pozorovatelného rozlišeného pozorovatele.
Jen v tomto postoji a s tímto postupem můžeme úspěšně objevit a rozpoznat v nás síly zlé a odstředivé.
Pokud se takto trvale nerozlišujeme, nikdy zlo a odstředivé síly nejen nerozpustíme, ale ani je neobjevíme. Jsme právě těmito silami udržováni v nevědomosti o našem skutečném stavu.
To je projev zlé duchovní pýchy. Od ní nás dobře chrání pouze pravá a skutečná pokora. Jejím základem je pochopení vlastní nedostatečnosti a plné závislosti na Bohu. Bez takové pokory jsme v boji se zlem, které nás přesvědčuje o naší výjimečnosti a dobrotě opravdu ztraceni.
Proto na začátku stezky by bylo nejlépe v klidové meditaci se věnovat zkoumání našich myšlenek, citů, nálad, postojů, rozhodnutí a následnému rozpouštění všeho, co je zlé a směřuje pryč od Boha.
Pokud tyto tvořivé síly nejprve nerozpustíme, nemáme naději na skutečně dobrou meditaci a pokrok na stezce. Pak pod povrchem násilím uklidněné mysli existuje zlo v nás v neztenčené síle dál.
Pak se nejen k Bohu neblížíme, ale meditací získaná síla mysli posiluje naše negace. Ty nás plně ovládají i když je naše soustředění silné.
Silné soustředění však není vždy také dobré soustředění. Neočistěná mysl je vždy pod vládou zla a také zlé síly neustále vytváří. Za všemi boji, neshodami a zlem mezi hledajícími není nikdy nic jiného než zlo, které v sobě trpí a které jim vládne.
Jediné řešení a také zlepšení je proto usilovně a trvale prováděná očista hledajících tak, jak byla popsána. Hledat je někde jinde, je vždy jen trik zla a ega, které odvracejí naši pozornost od sebe, abychom je neobjevili, ale aby nás udržely ve své moci. Ve své nevědomosti děláme pravý opak a proto se Bohu nejen neblížíme, ale často se mu dokonce vzdalujeme.
Veškerá naše námaha je pak nejen marná, ale i škodlivá.