K zamyšlení
Jiří Vacek
Filosofii advaity, nedvojnosti nevymyslela lidská mysl. Je pouze vyjádřením její přímé zkušenosti pomocí myšlených pojmů.
K jednotě nelze dospět pouze přemýšlením, ale jedině átmavičárou.
Ve smyslu nejvyšší Skutečnosti je vše Já. Ve smyslu Já = vědomí, existuje Já – vědomí a ne-já, nevědomé předměty.
Vědomí je ve všem a vše je ve vědomí, ale vše není vědomí.
„Bez vědomí nic neexistuje“, chápejme tak, že vše má svůj původ, zrod ve vědomí a v něm i existuje.
Jediná pravá jednota je v Bohu a s Bohem. Kde není Bůh, není a nemůže být jednota, což platí plně o našem od Boha odpadlém světě.
Jednota je uvědomování si Jednoho v mnohém.
Poznání nejvyšší Skutečnosti se dociluje sjednocením omezeného vědomí Já jsem v jedinci s jejím neomezeným vědomím Já jsem. To je jednota átman a brahman, výstup Krista k Otci, spojení naší buddhovské podstaty s Buddhovým nezrozeným.
Otec a Já jedno jsme. Otec je však větší než-li Já. Tomu odpovídá átman je brahman, ale brahman je větší než Já. Je škoda a matoucí, že poslední Indové nedodávají.
Vrána vráně oči nevyklove. Nedobří lidé se poznají podle náklonnosti a shovívavosti, kterou chovají ke zlu.
Zlo nemůže vidět zlo, protože by uvidělo sama sebe.
Kdo opustí světlo, žije zákonitě ve tmě.
Kdo opustí dobro, žije zákonitě ve zlu.
Kdo opustí Boha, žije zákonitě nebožsky.
Kdo opustí lásku, žije v jejím opaku – nenávisti.
Jiné možnosti neexistují.
Příznivci komunistů jsou lidé materialistického založení, neetičtí a se sklony ke zlu.
Nevědomost je jako tma. S osvícením zmizí, jako když se ve tmě rozsvítí. Hlava, kterou jsme si ve tmě rozbili, však zůstane rozbitá i ve světle.
Jen přátelé zla zlehčují jeho moc nebo dokonce tvrdí, že neexistuje.
Nevidět zlo jako zlo není ctnost, ale zaslepenost. Naše vlastní zlo nám znemožňuje vidět zlo mimo nás.
Jaký je rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným? Podstatný a zásadní: pozorované bez pozorovatele neexistuje.
Já je Bůh, Bůh je objektivizované Já.
Životní síla je tatáž ve všem živém i neživém.
Neomylnou známkou duchovního pádu je, když začneme výhradně zachraňovat druhé místo sebe.
Individualita, jedinec je jen jiný pojem pro stvořenou bytost. Kde není individualita, není ani stvořená bytost.
Cílem vivéky je trvalé soustředění na Boha a vyloučení všeho, co tomu brání.
Já, vědomí, nelze pozorovat, protože není předmět. Neleží před očima, ale za očima.
Můžeme si je a nakonec i musíme uvědomovat jako sebe sama. Poznání Já, vědomí, je uvědomování si vědomí vědomím.
Jen vědomí si může uvědomit, že je vědomí, jen Já si může uvědomit, že je Já.
Jsme-li odevzdaní, vůle toho, komu se odevzdáváme, se stává naší vůlí.
Kdo je odevzdaný, touží jedině po tom, komu se odevzdává.