Kámen mudrců
Jiří Vacek
Staří alchymisté hledali kámen mudrců, který by měnil svým dotykem obyčejné kovy ve zlato. To byl jinotaj.
Kamenem mudrců je Kristus, vědomí Já jsem, který svou mocí přetváří projevené tvary a energie v duchovní světlo, což je jediné skutečně pravé zlato.
Nejvyšší Skutečnost je vědomí a šakti. Soustředěné vědomí Já jsem samovolně vyzařuje světlo, šakti, moc vědomí.
Zlato, duchovní světlo, vzniká v centru nad hlavou, když se tam soustřeďujeme s vědomím Já jsem. Podmínkou je dodržování duchovní kázně, zejména očisty a neplýtvání energií ve všech úrovních našeho života.
Světlo je nejvyšším projevem božské tvořivé síly, šakti a jako takové se chová: obnovuje náš duchovní život v projevu.
Je-li jej dostatek, sestupuje z prostoru nad hlavou dolů a postupně mění tělo hmotné v tělo duchovní, ve světlo. Tato proměna je vnitřní, ale skutečná. Světelné tělo je božské tělo a umožňuje vstup do světa božského.
O světle mistr Hejhal říkal: „Předchází nás do nirvány.“ Jinými slovy světlo nás vede do života v božském světě.
Jedním z úkolů mistrovy práce na sobě je proto dlouhodobé soustředění ve vědomí Já jsem nad hlavou, neboli vědomé vytváření duchovního světla. Je-li jej dostatek, sestupujeme s tímto světlem dolů do těla. Děje se tak postupným soustřeďováním vědomí Já jsem v jednotlivých čakrách a v sušumně od hlavy směrem k nohám a až pod nohy. To neznamená, že opouštíme soustředění v centru nad hlavou. Stále v něm spočíváme, ale postupně rozšiřujeme soustředění v Já jsem a proto i světla směrem dolů. Nakonec držíme celé tělo ve vědomí Já jsem i ve světle. Tím je měněno tělo ve světlo nebo chceme-li, vytváříme tělo světelné.
V dalším postupu, který je udržován soustředěním ve vědomí Já jsem, světelné tělo, zář světla přerůstá obrysy těla hmotného. Dostatečně čistí a produchovnělí lidé mohou toto světlo někdy zahlédnout.
Když mistr předává žákům mnoho síly, jeho světlo se oslabuje a v krajním případě o ně může i přijít. Pak je musí opět vytvářet. Tím je zpomalováno i vytváření světelného těla. Síly boží jsou určitě nevyčerpatelné. Co je omezené, je projevený nástroj, stvořená bytost. Její schopnost čerpat božskou sílu má své meze a když výdej převýší příjem, dochází k vyčerpání.
Umění vědomě spočívat ve vědomí Já a vytvoření světla se promítá i do provádění vnitřní pránájámy. Dýcháme světlem a vědomím. Praxe vnitřní pránájámy se postupně v jejím průběhu mění, to jest produchovňuje. Přecházíme od dýchání prány k dýchání světlem a vědomím.
Nakonec se vědomí Já a světlo rozšíří na celý náš osobní svět. Vše projevené, všechny bytosti včetně nás, se nachází ve vědomí Já jsem a je pronikáno tímto vědomím a jeho světlem. Tato jednota vědomí a světla je nejvyšším stupněm vazby, spojení vědomí a jeho síly, světla.
Prozáření světlem a vědomím musí zahrnout celou naši bytosti a nejen tělo. I v naší mysli musí v každém jejím výtvoru zářit světlo vědomí Já. Nežádoucí tvořivé síly – jednotlivé myšlenky a city - rozpouštíme tím, že si v nich uvědomujeme vědomí a jeho světlo. Ty, které rozvíjíme, posilujeme vědomím a jeho světlem.