Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nevědomí lidé čemu nerozumějí nebo co neznají, tomu se posmívají. Vyrovnávají se tímto způsobem se svou nedostatečností. Promítnou ji zevně svým posměchem, a tak se jí zbaví místo, aby se snažili porozumět a poučit se. Příkladem takového chování je pan Pařík. Jak ten se mě ve svém pověstném článku v Doteku smál: „Chodil pan Vacek za Drtikolem, že ví, co dělal při únorovém komunistickém puči?“. Nechodil, ale stačilo, aby si ověřil fakta přímo ve vlastnoručně psaném Drtikolově životopise. Tento omyl dodnes ze svého článku nevypustil a beze studu jej s ním nechává otiskovat dál. Také se posmíval, jak jsem bojoval na barikádách, aby musel tiše a nenápadně prohlásit, že si to vymyslel on sám. Tak bych mohl pokračovat dlouho. Fakta moji nepřátelé zásadně přehlížejí. Pro ně nejsou důležitá.

Proto se našli i posměváčci, kteří zlehčují zátěž těch, kteří vedou společné meditace a semináře. Vedení meditací je opravdovou namáhavou duchovní prací, která stojí hodně sil. Jejím důsledkem je velká únava až vyčerpanost jak duchovní, tak duševní i tělesná. Někdy je výsledkem takové zátěže až nemoc. Nabýt znovu sil chce důkladnou regeneraci, odpočinek i čas.

Zmínky o tomto jevu nalezneme u Rámakrišny, Mahárišiho i u dalších. To jsou oni beránci boží, kteří podle bible snímají hříchy světa. Pomáhají hledajícím rozpouštět jejich zlé sklony a současně zvedají úroveň jejich vědomí. To vše chce mnoho sil a žádná lidská bytost včetně spasitelů nemá neomezený zdroj energie ani naprostou odolnost.

Mnozí mistři se natolik obětují svým žákům nebo chceme-li špatně hospodaří se svými silami, že se úplně zničí. Vrcholem je, když se od nich jejich žáci proto začnou odvracet, protože v tom spatřují jejich nedokonalost. Přesně podle hesla: nemáš co dát, tak jdu pryč. Tím se samozřejmě vylučují z jakékoliv pomoci. Nejsou jí hodni.

Každá pomoc dárce něco stojí, což nejen platí pro pomoc duchovní, ale dokonce víc než pro ostatní druhy pomoci. Představa, že mistr v meditaci jen nečinně sedí, je naprostou nevědomostí a materialismem. Nazývat jej dokonce lenochem, jak se povedlo P. Bruntonovi Ramana Mahárišiho, je neuvěřitelná neduchovnost.

Ti mistři, kteří žijí v ústraní a se žáky nemeditují, tuto pomoc a řekněme přímo oběť jim nepřinášejí.

Potvrzení toho, co o tomto námětu učím, nalézám i u jiných autorů. Viz následující výňatek.

„Často buď po (duchovním) programu nebo po konci meditace či semináře se cítím, jako bych vzal na sebe karmu všech přítomných, cítím, jako bych náhle nesl těžké břemeno nebo převzal nemoce nebo zlé emoce jejich účastníků na sebe. Když je takto pociťuji, volám na pomoc Šivu. Někdy se objeví a sejme ze mne tuto zátěž“. Acharya Kedar – Vibration of Divine Consiousness (Vibrace božského vědomí), str. 238.

Zkušenost tohoto současného učitele kašmírského šivaismu je stejná jako naše.

Jiné potvrzení jsem dostal od české televize 2. program v pátek 4.5. v 21.30 hod. v pořadu M. Ebena „Na plovárně“. Jeho hostem byl Pavel Grof, psychiatr, bratr známějšího Stanislava.

Vyprávěl o svých zkušenostech z léčení velmi těžce duševně nemocných. Kromě jiného připustil, že celá vědecká psychiatrie až donedávna spočívala na nesprávných základech. Považovala duševní nemoce za druh nervových, tedy tělesných poruch. Dnešní výzkumy dokazují, že tomu tak není.

Uvedl, že negativní duševní stavy léčených pacientů ovlivňují přímo i ty, kteří jsou s nimi ve styku. A teď pozor. Na otázku jak se proti těmto vlivům brání, odpověděl: „Světlem. Představím si mezi sebou a pacientem světelnou zeď“. M. Eben se divil, jak je to možné. Odpověď zněla: „Je to možné. Představit si můžete téměř vše“.

Jak vidíme i televize nás může duchovně poučit. Navíc jde o další potvrzení nepříznivého působení negací, zde v případě vztahu lékař – pacient. Nabízí se nám možnost chránit se světlem, které kolem sebe vytvoříme a do kterého se zabalíme.

Mě se osobně osvědčilo se po veřejné meditaci co nejrychleji celý vykoupat nebo vysprchovat. Zdůrazňuji: co nejrychleji, dokud se negace v nás příliš neuhnízdí. Po celý den je dobré si často mýt ruce a obličej včetně několikerého prohrábnutí vlasů zahnutými prsty. Stačí omytí čistou vodou bez mýdla. Moje ruce si doslova říkají o takové omytí po každém styku s penězi nebo když mě někdo vnutí podávanou ruku a je pln negací.

Takže máme hned několik možností ochrany:

• omytí vodou nebo sprcha či koupel
• ochrana světlem
• prosba o pomoc boží, jeho síly
• ochrana vědomím Já jsem

Vlivu negací je také moudré předcházet tím, že se vyhýbáme místům, kde se soustřeďují, což jsou například jak obyčejné hospody tak honosné bary. Pořádat duchovní shromáždění proto v restauračních místnostech není nejlepší řešení. Vliv jejich neduchovního prostředí se obtížně přemáhá.