Kniha pana Hudce
Jiří Vacek
Na Morávku také přijel pan Hudec, významný učitel, organizátor a propagátor jógy v Brně ještě za dob totality. Dříve jezdil pravidelně, ale v poslední době pro nedobré zdraví nemohl.
Luděk napsal pěknou knížku „Úvod na cestu k moudrosti“ podtitul „Moderní cesty poznávání“. Knihu mně a Jirkovi daroval s věnováním „Svému váženému duchovnímu učiteli Jiřímu Vackovi s vřelými díky“ a jsme v ní i uvedeni. Je vlastně úvodem do džňána jógy.
S jejím vydáním měl velké těžkosti, stejně jako jsem měl se svými knížkami já, když jsem po revoluci začínal. Také všude narážel na neochotu, nezájem a hlavně na snahy přiživit se na jeho knize co nejvíce. Pochopil, proč jsem začal knihy vydávat vlastním nákladem. Nakonec knihu vydal v Anglii u Publisher Lulu.com. Na knize zatím jen prodělává. Kromě jiného nám Luděk vyprávěl o svém příteli panu Wernerovi, autorovi prvé české knížečky o józe vydané za totality.
Pan Werner začal jednu ze svých přednášek: „Kdyby existoval Bůh, jako že neexistuje…“. Také tvrdí, že lze dosáhnout poznání pouhým cvičením hatha jógy. Na Luďkovu otázku, proč existuje osmidílná stezka, nedovedl odpovědět. Vyprávěl, že pan Werner má také svérazný přístup k Ramanovi Mahárišimu. Nepřikládá mu valný význam. To se shoduje s tím, co o něm prohlásil na jeho návštěvě u mne: „Kolem Mahárišiho pupku se svět netočí“. Soudě podle postojů pana Wernera, kolem jeho pupku se svět točí. Nakonec má vlastně pravdu: svět se točí kolem peněz, moci, slávy a sexu a o mudrce nedbá, včetně lidí, jako je pan Werner.
Dlouho jsem si myslel, že všichni zájemci o duchovní oblast jsou samozřejmě věřící v Boha v té či oné podobě. Nejsou. Někteří – zejména buddhisté jsou často materialisty s duchovním nátěrem nebo Boha nepotřebují jako mnozí hatha jogíni. Ti dokonce nepotřebují ani dobrý charakter, protože se necvičí v jamě a nijamě a nemají o nic takového ani nejmenší zájem, jak jsem se na setkáních s nimi osobně přesvědčil.
Při tom sami původní indičtí učitelé jógy potřebu jamy a nijamy velmi zdůrazňují a také uvádějí, že hatha jóga je pouze přípravou na radža jógu a cvičí se jen tak dlouho, dokud není dosaženo stupně radža jógy.
Nevíra v Boha nebo nedbání o něho je velká nevědomost i překážka dosažení, protože to, oč usilujeme, je právě Bůh a jeho království. Cíl jógy a mystiky bez Boha neexistuje a nelze jej ani dosáhnout.
Kdo se na stezce ve svém úsilí současně neopírá o Boha, mnoho toho nedosáhne. Musíme usilovat ze všech svých sil, ale současně stále své úsilí opírat o Boha.
Úsilí bez Boha je odsouzeno k nezdaru a milost bez úsilí nikdy nepřijde. Obojí je třeba stejně. Tak mne napadlo, že příkladem nevěrce v Boha byl patrně Drtikol. Lehkost, s jakou vstoupil do strany, která existenci Boha popírá, to dokazuje. Zřejmě nevěřil, že ono Buddhovo nezrozené, které je příčinou všeho zrozeného, existuje. I komunisté si myslí, že se bez Boha obejdou, že znají vše lépe než on a že jsou i mocnější. Jejich chvástání o tom, co vše dokážou, jak všemu poručí, je velmi výmluvné.
Právě proto dopadají, jak dopadli. Vedení strany se zmocňují nejhorší charaktery, které právě proto, že v Boha nevěří, páchají ty nejhorší zločiny. Ostatní jim v jejich zločinech svou hloupostí a špatným charakterem pomáhají. Taková je pravda o komunistech.