Křesťanský světec Jan Kronštadtský
Petr Kouba
Jan Kronštadtský (1829-1908) byl velký pravoslavný světec moderní doby. Působil jako kněz v Kronštadtu na petrohradském předměstí, kam za ním časem proudily tisíce lidí. Byl to charismatický duchovní pastýř a kazatel, duchovní spisovatel, mystik a divotvůrce. Vždycky věnoval zvláštní pozornost chudým. V západní církvi bývá přirovnáván k svatému faráři z Arsu. Jeho nejvýznamnějším literárním odkazem je právě rozsáhlé dílo Můj život v Kristu.
Kdokoliv úpřimně touží po Bohu, tak jej vždy dosáhne a On z něho začíná vyzařovat. To platí i o křesťanech. Dokladem je Jan Kronštadtský, křesťanský světec naší doby. Jeho učení se plně shoduje jak s učením jógy, tak buddhismu, jak dokazují vybrané výňatky z jeho učení. Proto je uvádíme.
Vybrané výroky:
Bůh je duchovní bytost, od níž vše pochází a bez níž není myslitelné vůbec nic. Je v něm počátek, pokračování i život a zachování všeho, on je nad veškerým časem a prostorem. Nikdy nezačal a nikdy neskončí; všechno je před ním, jako by nebylo. On je všude, odnikud jej nevytěsní ani žádný atom, ani hory, ani nebeská tělesa, ani moře, ani vzduch, ani oheň, ani země. Sám od počátku věků zaujímá veškerý prostor, i kdyby se v něm vyskytovalo jakékoli jiné těleso nebo živá bytost, a On sám svou silou udržuje existenci tohoto tělesa a v Něm samém je obsažen veškerý neomezený prostor. Bůh je jsoucí, tzn. jediný existující, jediný, který je.
Bez Boha (bez jeho všudypřítomnosti) se nemůže obejít ani jediné hnutí mé mysli a mého srdce. Každý děj musí mít svůj původ, každý důsledek musí mít příčinu. Vždyť apoštol Pavel říká: Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha (2 Kor 3,5). Bůh žije, a proto žije i má duše.
Čas neustále běží, moje tělo se v průběhu života stále mění a celý svět, jak je vidět z jeho pohybu, také plyne a jakoby spěchá ke svému předpokládanému konci jako stroj. Kde máme hledat něco stálého, neměnného? Stálé je to, co vším tím hýbe a usměrňuje to ke svým cílům. Stálá je první Příčina všeho složitého a stvořeného, která sama není složitá, a proto není pomíjivá, nýbrž věčná. Stálé jsou ještě duše andělů a lidí, stvořené podle obrazu první Příčiny. Všechno ostatní je mýdlová bublina. Těmito slovy nechci snižovat význam jiných živých bytostí, ale mluvím tak o nich ve srovnání se Stvořitelem a se svatými dušemi.
Svět jako dílo živého, svrchovaně moudrého Boha je plný života: všude a ve všem je život a svrchovaná moudrost, ve všem - v celku i ve všech jeho částech vidíme vyjádření myšlenky. Svět je skutečná kniha, ze které je možno učit se, i když ne tak zřetelně jako ze Zjevení, poznávat Boha. Dříve než vznikl svět, existoval pouze živý, nekonečný Bůh. Když byl svět z nicoty povolán k bytí, Bůh se samozřejmě nestal konečným, ale zůstala v něm veškerá plnost života a nekonečnosti. Tato plnost a nekonečnost života je však vyjádřena také ve stvořeních z lidské i živočišné říše, kterých je nezměrně mnoho, a všichni jsou obdařeni životem.
Ukázka z knihy „Jan Kronštadtský - Můj život v Kristu Výbor“, vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2014