Léčitel není duchovní učitel
Jiří Vacek
Pokud někdo má schopnost léčit druhé, není rozhodně proto ještě duchovním učitelem nebo dokonce mistrem a není oprávněn duchovně učit a vést. Nemusí být dokonce ani na nějaké stezce.
Rozdíl mezi léčitelem a duchovním učitelem je zásadní. Léčitel léčí tělo. Jeho cílem je tělesné zdraví a nikoliv Bůh. Často ani neučí důležitost duchovní etiky pro tělesné zdraví. Nerozpouští nejhorší duchovní nemoc, kterou je naše ego.
Duchovní učitel zpravidla tělesně druhé neléčí. Jeho cílem není zdravé tělo, ale nalezení Boha v nás a rozpuštění našeho ega; vrací nás Bohu.
Pro vedení druhých po stezce rozhodně samo léčitelství neposkytuje potřebné znalosti a vlastnosti.
Někteří léčitelé dokonce jsou praxí jógy, mystiky nebo buddhismu nepřátelští a odrazují druhé od stezky k Bohu pod nejrůznějšími záminkami, které jsou nepatřičné, nemístné a jen prozrazují jejich nevědomost a nezodpovědnost.
Několikrát jsem ve svém okolí byl přímo tohoto nepřátelského jednání proti duchovnímu působení svědkem. Druhé svedli od stezky k Bohu a tím jim způsobili velkou škodu, mnohem větší než tělesná nemoc.
Varují například před meditacemi, zejména společnými, že na nich působí zlé síly, že meditující mohou napadnout zlé bytosti a podobně. Některé léčitelky, jak jsem slyšel, dokonce slibují rozpuštění karmy. Myslí si, že jsou rovni Bohu. To vše jsou jen nesmysly.
Správně prováděná stezka, jejímž základem je charakterová očista a soustředění na Boha, nás naopak před zlem chrání a dodává nám duchovní energii.
Ti léčitelé, kteří tyto dobré vlivy necítí, jen dokazují, že o duchovní praxi nejen nic nevědí, ale že oni sami jsou pod vlivem sil, které jsou všemu pravému duchovnímu nepřátelské.
Před zrazováním druhých od stezky k Bohu, zejména začátečníků Ježíš silně varuje. Říká jim „maličcí“: „Běda tomu, kdo pohorší jednoho z těchto maličkých. Bylo by mu lépe, kdyby byl hned utopen“. Lépe by mu bylo, protože po odložení těla jej čekají mnohem větší utrpení než to, které pochází z utopení.