Lidé dávají přednost drbům před pravdou
Jiří Vacek
K tomuto smutnému závěru dospěly zahraniční výzkumy, viz Novinky.cz, 16.10.2007.
Cituji.
Drb je pojem, který je považován za informaci o někom, kdo při něm není přítomný. Lidé jsou schopni uvěřit fámám, i když je skutečnost jiná. Šuškandě dává přednost většina lidí, i když má možnost ověřit si opak. Drby navíc hrají důležitou roli při rozhodování a mají velký vliv i po té, co zjistíme pravdu. Kleveta může být i silným nástrojem k manipulaci.
„Ukazujeme, že klevety mají silný vliv, dokonce i když zasvěcené osoby mají přístup jak k původním informacím, tak k falešným zprávám o stejné věci“, napsali autoři ve své zprávě pro věstník německé Národní akademie věd.
„Lidé vnímali jen ty pomluvy, ne pozdější rozhodnutí, reagovali pouze na ně“, tvrdí Sommerfeld.
Ačkoli vědci později odhalili všem skutečná rozhodnutí pomlouvaných hráčů, jejich názor se nezměnil, stále převažoval dojem z klevet.
„Je tedy jasné, že drby mají silný manipulativní potenciál“, dodal Sommerfeld. Konec citátu.
Smutnou pravdu, že lidé rádi věří pomluvám, vyjadřuje i české úsloví: „Není šprochu (pomluvy), aby na ní nebylo pravdy trochu“.
Proč tomu tak je? Mnoho lidí myslí a cítí ve zlu, a proto předpokládají, že druzí jsou stejní jako oni. A proto bez rozmyslu věří pomlouvačům místo, aby se ptali, jaký prospěch svými pomluvami sledují. Vždy jen ten svůj. Pomluva má nás dostat do oblasti jejich vlivu. Navíc, když se lidé dozvídají o druhých nepříznivé informace, často pociťují z nich radost a zadostiučinění: jsou stejní jako já.
Proto rádi věří pomluvám, i když je fakta vyvracejí.
Pomlouvači tyto mechanismy lidské duše dobře znají a i hojně je využívají, což dobře věděl i skladatel Rossini. Jeho árie o moci pomluvy v Lazebníku sevilském je naprosto výstižná.
Účinek pomluv zvyšuje i jejich neustálé opakování. Stokrát opakovaná lež se sice nestává pravdou, ale je mnohými lidmi, kteří nejsou dostatečně čistí a rozumní, za pravdu považovaná.
Moji nepřátelé to vše dobře znají a neúnavně používají.