Moc iluze je skutečná
Jiří Vacek
Svět, jak jej vnímáme, neexistuje. V tomto smyslu není objektivní realitou, hmotnou skutečností, ale výtvorem našich smyslů, někdy říkáme, že je klamem, iluzí.
Co však existuje, ale nejen existuje, ale plně nás ovládá, jsou energie, síly, které tento klam vytvářejí. Pokud je opravdu nerozpustíme, ani se z jejich moci nevymaníme. Jsme jimi ovládáni, i když jsme přesvědčeni o iluzornosti světa. Působí na nás prostřednictvím našeho těla, které je součástí světa. K němu jsme připoutáni vazbou vědomí na tělo a navíc nepravým já, egem.
Cesta k vysvobození vede proto rozpuštěním ega, totožnosti s tělem a s myslí, které jsou ve stavu nevědomosti o naší pravé, duchovní podstatě nástroji, kterými nás svět – ač klamný – drží ve své moci a ovládá.
Proti silám iluze světa a naší nevědomosti je pouhé správné přesvědčení zcela neúčinné. Pokud nejsou duchovní praxí tyto síly rozpuštěny, jsme nesvobodní, nevědomí o své podstatě a proto i trpíme. Bez duchovní praxe je klam světa a ega naší jedinou skutečností i zkušeností a nic jiného pro nás v tomto stavu neexistuje. Předstírat, že tomu tak není, je jen obelháváním sebe pod vlivem omylu, že naše představy o Skutečnosti jsou samotnou Skutečností.
Pokud uvěříme polopravdám typu „Ty jsi TO“ nebo „není oč usilovat“ a nepočneme duchovně pracovat na odstranění sil, které nás zotročují, nikdy se neosvobodíme. Kdo uvěří slovům a myšlenkám a zamění je za samu skutečnost, tomu není pomoci, pokud jej poslední, nesmlouvavý učitel, jímž je utrpení, nepřesvědčí o opaku.
Pro člověka v moci ega a světa, mají prohlášení typu „TY jsi TO“ a „není oč usilovat“ takovou cenu jako ujišťování člověka, který v temné noci klopýtá tmavým lesem: „Slunce stále svítí“. Ano, ale nikoliv na něho a o to jde. Ego není nikdy To a „není oč usilovat“ platí jen tehdy, až už není opravu oč usilovat.