Mysl je skutečná moc a síla
Jiří Vacek
Lidská mysl je součástí mysli boží, kosmické. Proto má i lidská mysl byť v omezené míře obdobnou moc jako mysl kosmická. Tato moc, její síla a účinky jsou o to větší, čím déle a soustředěněji působí. Právě proto mysli hledajících Boha, pokud dosáhly pokroku v soustřeďování, to jest v meditaci, mají větší moc i sílu než mysli lidí necvičených. Proto musí být ve svém myšlení opatrní, aby nevytvářeli síly, které by ve svých následcích přinesly újmu všem včetně jich samých.
Plně a vždy platí: žádná mysl není všemocná, ale každá mysl je vždy podrobena zákonu příčiny a následku, stručně karmě, a proto každý výtvor mysli v souladu s tímto zákonem nám jako následek přináší to, co jsme do příslušného výtvoru mysli vložili. Tak dobré myšlenky nám přinášejí dobro, zlé zlo. Zhmotňují se jako náš osud a plně určují naše příští vtělení. Trvalé obrácení mysli k Bohu vytváří dostředivé síly, což jsou ty, které nás vrací do středu a počátku všeho, což je sám Bůh.
Proto plně platí, že svým myšlením doslova a nikoliv obrazně vytváříme svůj příští osud, protože každá, opravdu každá myšlenka, cit a představa je tvořivou silou, která směřuje ke svému uskutečnění. Bude přesně takový, jak dnes převážně myslíme. Myslíme-li pod vlivem zla, bude zlý. Myšlení v dobru přináší dobro všem. Mysl obrácená k Bohu nás vrací do spojení s ním každou myšlenkou a citem, které mu věnujeme.
Toto je jeden z hlavních a duchovních zákonů života každé bytosti, kterému všechny stvořené bytosti bez výjimek podléhají. Všichni jsme v působnosti tohoto zákona, nikdo z jeho moci není vyňat, všichni si neustále vytváříme svým myšlením, cítěním a představováním svůj příští osud. Není horší nevědomosti, než když si myslíme, že můžeme vytvářet ve své mysli cokoliv chceme bez následků. Je neuvěřitelné, že většina hledajících se chová z hlediska tohoto zákona tak, že si připravuje neustále zlý osud a nejen se k Bohu neblíží, ale vytváří svou myslí zlé, odstředivé síly, které nás Bohu vzdalují a tak předurčují naše další zrody v nebožských světech v životě, který bude pln nesvobody a utrpení v hluboké nevědomosti o Pravdě takové, jaká je. Tato pravda platí snad o většině hledajících Boha včetně těch, kteří již nastoupili stezku k Bohu. Myslí v rozporu s tímto zákonem. Naprosto zapomínají, že každý výtvor mysli je skutečnou tvořivou silou. Nezamítají zlé myšlenky a hlavně zlé city jako je nenávist a další a tak si vytvářejí nepřetržitě další příčiny životů v utrpení a nesvobodě. Nejhorší z těchto zel je, že se tak vzdalují stále víc a víc Bohu. Důsledky této nevědomosti a jejího zla můžeme vidět neustále všude kolem sebe. Žádné náboženství, žádná duchovní skupina, která by jí nebyla ohrožena, neexistuje.
Všechna zla, která ve světě vidíme, včetně těch, která se projevují mezi věřícími všech náboženství, jsou jen a jen výsledkem sil zla, které lidé svým myšlením neustále vytvářejí. Místo, aby používali mysl jako nástroj svého vysvobození, tak ji používají ve zlu a ve svůj neprospěch: vytvářejí si své budoucí utrpení a nesvobodu. Mnozí si myslí, že postačí, když meditují a proto mohou myslet bez jakéhokoliv rozlišování a ovládání. Jasná známka, že jsou v moci sil zla, které jim tak zastírají schopnost správně rozlišovat a myslet to, co je dobré a co zlé a spásné nebo nespásné. Přímo tak maří výsledky své meditace a připravují se o její plody.
Nejhorší škody působí sobě tím, že si neustále hoví ve zlých citech nelásky až nenávisti, hněvu, zlobě, závisti a pýše. Každým takovým silným citovým vzplanutím se doslova odsuzují do dalšího zrodu, kde bude vládnout právě toto zlo a budou pod jeho mocí, kterou sami vytvořili, trpět. Na jedné straně meditují ve víře, že se tím produchovní, ale současně hoví těmto skutečným silám zla v bláhovém přesvědčení, že je jedno, co si myslí a jak myslí a že jejich myšlení nemá moc a sílu. Nebo si dokonce myslí, že zlo nelásky a jim podobná, kterým se nechávají ovládat, jsou spravedlivá. Jak názorný příklad, jak zlo své výtvory považuje za samo dobro.
To je až příliš názorná ukázka moci zla, které nás ovládá v podobě zlých přesvědčení a myšlenek. Ti, co se takto chovají, nejsou schopni, ale ani ochotni pochopit, jak jim zlo vládne. Právě v tom spočívá záludnost zla, které se zmocní naší mysli:
1) Vytváří neustále s každou zlou myšlenkou, citem, představou nové a nové pouto, nesvobodu a utrpení, jedním slovem náš zlý osud.
2) Současně, což je snad ještě zlejší působení, zlo zastírá náš rozum tak, že vidí, posuzuje vše očima zla: považuje zlo za dobro a dobro za zlo. Největším zlem je pak v očích zla sám Bůh a vše, co nás k němu přibližuje.
Nevědomost o této všeobecně platné zákonitosti tvořivé moci mysli a zákona příčiny a následku, který jí vládne, nevíra v ní a neschopnost ji prohlédnout, je ještě horší než samo zlo, které vytváříme jako svůj osud pod jejím vlivem zlým myšlením a jednáním. Toto zlo nevědomosti může posilovat a často také skutečně posiluje i pod vlivem zlem zastřeného rozumu nesprávně chápaná nauka. Zlo se nesmírně rádo zmocňuje pravd o božském stvoření, o naší božské podstatě, o tom, že vše je jedno a vztahuje je neprávem na sebe, ač pravda je úplně jiná.
Tuto pravdu plně odhaluje poslední a nemilosrdný učitel, kterým je utrpení, které nás zákonitě postihuje jako následek zlých sil a příčin, které vytváříme tvořivou činností své mysli. Proto je křesťanství, které neustále zdůrazňuje naši hříšnost, až se to zdá být přehnané, v našem současném stavu pádu pravdě blíž než poučky o našem božství. Ač jsou z nejvyššího hlediska pravdivé, přece jsou zavádějící, pokud je vztáhneme na náš současný stav a nikoliv na nutnost jejich uskutečnění v sobě vlastním úsilím.
Plná pravda o naší současné existenci je, že jsme se vzdálili Bohu a upadli do moci zlé nevědomosti, která nás znesvobodňuje a přináší nekončící proud utrpení nebožských zrodů, které jsme si sami připravili. Nesvoboda a utrpení jsou výsledky sil zla, které jsme my sami vytvořili svým myšlením, cítěním a představováním ve zlu. Z tohoto nešťastného stavu nás může vysvobodit pouze opravdové úsilí o rozpoznání moci zla, do které jsme upadli a její odstranění. Právě o tom je pravá jedině účinná stezka k Bohu.