Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše umístění ve světě je zákonité

13. 7. 2018

Jiří Vacek

Po prostudování kapitoly „Buď vůle tvá je odevzdanost“ je zřejmé, že náš zrod ve světě a následný život v něm je zákonitý a je daný vůlí boží, v tomto případě Mojžíšovým zákonem, to jest karmou.

Žili jsme před současným vtělením v tomto světě a náš dnešní život, naše dnešní zařazení ve světě je dáno jako výsledný součet našich rozhodnutí, jednání a myšlení v okamžiku odchodu z těla v předchozím životě.

V novém zrodu jsme v souladu s vůlí boží zařazeni do světa, kam svou vůlí jsme se převážně zařadili. Náš dnešní zevní svět je výsledkem využití naší svobodné vůle v předchozích vtěleních.

Náš dnešní svět, ve kterém žijeme, nelze proto měnit zevní činností v něm, ale zásadně a prvotně změnou našeho vztahu k Bohu a našeho myšlení a jednání. Zásadní úrovně rozhodování vždy jsou:

1) Náš návrat k Bohu.

2) Náš odvrat od Boha.

V rámci tohoto uplatnění svobodné vůle a našeho rozhodování se pak odvíjí náplň našeho současného světa a života v něm.

Mluvit proto o záchraně zevního světa nebo dokonce o povinnosti jej zachraňovat zevními prostředky jako o činnosti, která nemá s naším celkovým zaměřením k Bohu nebo od Boha nic co dělat, a závisí zcela na našem zevním jednání, je naprosto nesprávné a je výrazem velké nevědomosti.

Svět, do kterého jsme se zařadili svým myšlením a jednáním, je přesně zákonitě náš vlastní. Svět není sám o sobě zlý ani dobrý, ale my se do něho zařazujeme v souladu s tím, zda žijeme buď boží vůlí nebo pod Mojžíšovým zákonem „krev za krev“.

Svět proto nelze zevní činností libovolně měnit, ale právě naopak. Zařazujeme se do takového světa, do jakého svým myšlením a jednáním patříme.

Změnou svého myšlení a jednání můžeme docílit změnu svého zařazení ve světě, ale nikoliv svět sám. Tvrzení, že my máme moc změnit svět k lepšímu zevními prostředky, je zásadně chybné. Pokud se nezměníme v souladu s božími zákony my sami, pak svět nejen nemůžeme zachránit, ale dokonce mu zákonitě škodíme, byť by naše úmysly byly dobré, protože jsme ovládáni nepravdou zla.

Tuto pravdu nám vytrvale dokazují dějiny světa. Nikomu se doposud nepodařilo udělat ze zevního světa ráj, ale naopak vždy takové pokusy zákonitě selhaly a přinesly ještě větší zlo než bylo to, které chtěly odstranit. Komunistické pokusy o lepší společnost ať v Rusku, u nás, v Číně nebo kdekoliv jinde dokazují tuto pravdu velmi názorně. To, co platí v těchto případech, platí plně pro všechny takové pokusy, včetně těch náboženských.

Jediné řešení zla a utrpení ve světě, kterým trpíme, je změna nás samých, rozhodnout se plně pro návrat k Bohu a usilovat trvale a ze všech svých sil o návrat k Bohu naším nitrem.

Všichni vůdci lidí, kteří hlásají něco jiného, ať to jsou politici nebo duchovní, jsou jen falešní proroci. Vedou nás do naší plné zkázy života bez Boha.

V přeneseném významu opravdu můžeme zachránit svět, ale pouze ten náš a žádný jiný, a to tak, že nejprve zachráníme samy sebe. Když se nám tento těžký úkol zdaří, zachráníme i náš svět tím, že se zrodíme ve světě božím. To může učinit samozřejmě jen každý sám za sebe. Druzí nám v tomto úsilí mohou více či méně pomoci, ale to základní, rozhodnutí pro božskou vůli boží musíme učinit my sami a hlavně se jej trvale držet.

Ježíš tuto pravdu říká stručně a naprosto jasně:

Mé království není z tohoto světa.

Přesto mnozí představitelé křesťanství učí pravý opak: máme zachraňovat zevní svět a to dokonce i když si tím působíme škodu. Jak zdůvodňují přednostní zachraňování něčeho, co není Ježíšovo, nevím. Zřejmě si myslí, že jsou moudřejší než on.