Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Zlo je nevědomost a nevědomost je zlo. Jedno nelze odlišit od druhého. Jsou nerozdělitelně spojeny v nekonečném řetězu příčin a následků. Jedno neustále plodí druhé a druhé prvé a to tak dlouho, dokud tento řetěz zlých příčin a následků nerozetneme mečem správného rozlišování v souladu s naukou. Jejím nevynechatelným základem je trvalá láska k Bohu, k bližním i k sobě, uplatňovaná pod vedením rozlišující božské moudrosti.

Tu získáme jedině tam, kde je: v Bohu a nikde jinde. Proto Bůh musí být neustále naším nejpřednějším cílem.

Základ zla, ale i nevědomosti je společný. Když je naše mysl zastřena zlem, síly zla nejen zastírají jasný rozum tak, že nedokáže rozlišit dobro od zla, ale způsobuje, že dokonce vše vidíme obráceně: zlo jako dobro a dobro jako zlo.

Pak není našemu utrpení konce, protože jedna nevědomost přinese zlo a vzniklé zlo vzápětí opět zesílí naši nevědomost. Tak pod vlivem zlé nevědomosti si neustále vytváříme nové a nové utrpení, dokud se nevzpamatujeme a neobrátíme k Bohu.

Přetnout tento železný řetěz příčin zla, které plodí nevědomost a nevědomosti, která jako následek plodí zlo, je velmi obtížné. Pokud se však chceme osvobodit a zbavit se utrpení, nemáme jinou možnost, než tento boj s nevědomostí a zlem podstoupit a vyhrát.

Stezka k Bohu z tohoto pohledu není o ničem jiném než o zbavení se jak zla, tak nevědomosti současně. Pokud nejsou zlo – i to nejmenší a nevědomost z naší mysli trvale a beze zbytku odstraněny, nemáme naději ani na svobodu ani na ničím nezkalené štěstí bez utrpení.

Základní a nejhorší zlo i nevědomost mají jedno společné: oddělení se od Boha a jeho neznalost. Jen v Bohu je totiž pravá svoboda, trvalé štěstí a blaženost a čistý a jasný duchovní rozum, který nás chrání před podlehnutím zlu. Proto stezka ke svobodě a štěstí vede výhradně k Bohu a nikam jinam. Čím dříve tuto pravdu pochopíme, přijmeme a budeme s ní myslet, cítit a jednat v souladu, tím dříve dosáhneme cíle: života ve svobodě a trvalém štěstí pod vedením rozlišující moudrosti.

Správné pochopení otázky zla a nevědomosti je uvědomění, že v nich působí naprosto skutečné a mocné síly, které mají svou velikost i zaměření a s nimi v souladu nás ovládají a uskutečňují to, co jsme do nich my sami vložili.

Pokud je považujeme za pouhé názory bez skutečné moci a snažíme se je ovlivňovat pouze svou vůlí a přáním bez uznání jejich moci a zákonitosti, nemůžeme uspět.

Stejně jako nikdo nemůže ovlivnit zemskou přitažlivost svou vůlí ani přáním, není to možné ani se silami mysli. Musíme dobře znát, co mysl je, jak působí a jaké síly představuje včetně zákonitostí, kterými se řídí.

Výhradně tímto způsobem a na tomto základě a nijak jinak je možné mysl úspěšně řídit tak, aby nám neškodila, ale přinášela skutečné a trvalé dobro.

Ač jsem to již zdůrazňoval mnohokrát, tak znovu zdůrazňuji: největším zlem, ale i nevědomostí jsou smrtelné hříchy. Zejména to jsou všechny city jako hněv, neláska až nenávist, pýcha a závist. Koho ovládají, v tom není ani nemůže být Bůh.

Jednání pod mocí těchto sil vždy škodí všem a nejvíc tomu, kdo je chová. Podle zákona příčiny a následku mu přinášejí:

1. Zlo a utrpení jako náš zlý osud.

2. Další zastření rozumu a zhoršení schopnosti správně rozlišovat.

3. Oddělují nás od Boha a zamezují působení jeho pomoci v nás.

Něco jako oprávněný hněv, neláska a podobné síly neexistuje, stejně jako neexistuje dobré zlo a nevědomost.