Jdi na obsah Jdi na menu
 


O duchovní společnosti

28. 4. 2017

Jiří Vacek

Duchovní společnost, satsanga, je velkou pomocí na stezce. Naopak společnost neduchovní nebo dokonce lidí, kteří propadli zlu, nás sráží. Je dobře známo, jak společnost lidí zlých a bez dobrého charakteru dokáže zkazit ty, kteří se k nim připojí. Obdobně působí společnost lidí neduchovních, pokud se s nimi žáci stezky spojují.

Pravá satsanga, aby nám pomáhala, musí být opravdu duchovní. Pouhé sezení v tělesné přítomnosti mistra jí zdaleka není a pro duchovní zisk nestačí. Mistr není tělo, ale duch a chceme-li, aby nám pomáhal, musíme se na jeho Ducha naladit a otevřít se jeho působení, které z jeho těla vyzařuje. Jinak nám pouhá tělesná přítomnost mistra nemůže pomoci. Naopak, když takto pouze v tělesné blízkosti mistra pobýváme, snadno podle jeho těla a tělesných projevů usoudíme: není „nic moc“ a opustíme jej, ač jsme vlastně pro naše nesprávné pochopení ve skutečnosti ani nikdy v jeho přítomnosti duchovně nebyli.

Duchovní společnost mistra můžeme mít duchovně i když není tělesně přítomen. Usedneme před jeho fotografii a s láskou a úctou k němu se soustředíme na jeho Ducha, jehož tělesný příbytek fotografie zobrazuje. Tím s mistrem navazujeme duchovní spojení, které je mnohem účinnější než pouhé sezení v jeho tělesné blízkosti bez správného namíření pozornosti.

Takto můžeme prosit mistra o pomoc, poučení i vedení na stezce a také se nám dostává. Proto mu musíme také stále s vděčností děkovat za vše, co nám poskytuje i když pro svou duchovní nedostatečnost si jeho pomoc neuvědomujeme. Není třeba truchlit, že nejsme v tělesné přítomnosti mistra. Ta duchovní, kterou jsme popsali, je mnohem důležitější a také účinnější než ta tělesná bez příslušeného soustředění na mistrova Ducha, jímž je vědomí Já jsem.

Toto zaměření na mistra provádíme každé ráno hned při probuzení, večer před usnutím a před každou klidovou meditací.

Kdykoliv nám mistr věnuje svou pozornost, vždy nám tím současně předává i část své síly. Je proto dobré se mu vhodným způsobem, který jej neobtěžuje, občas připomenout s pochopením, že se jedná o naše dobro a nikoliv o mistra.