Jdi na obsah Jdi na menu
 


O neskutečnosti a klamu

27. 7. 2021

Jiří Vacek

S pojmem neskutečný nebo dokonce neexistující jsou v advaitě velké potíže s jejich správným pochopením.

Pro advaitu je skutečné pouze to, co nevzniká ani nezaniká, co je stálé a neměnné, co není ve své existenci ničím podmíněno a není na ničem závislé a existuje mimo čas a prostor.

Co nevyhovuje tomuto hledisku, je označováno za neskutečné, iluzi, klam a dokonce je tomu i upírána sama existence.

Advaita připisuje skutečnost a existenci pouze absolutnu.

To mnohé hledající velmi mate, protože oni žijí jedině a právě to, co advaita popírá a označuje jako klam a neexistenci: tělo a jeho svět. Pro ně v jejich současném stavu svět a tělo, ve kterých žijí, je jedinou skutečností.

Tělo, svět a ego nejen pro ně existují, ale co je mnohem podstatnější, také je plně ovládají svou silou a vymanit se z moci této „iluze“ je nemožné. Tvrdit, že tělo a svět jsou iluzí a současně plné žít v jejich moci a být jimi ovládán a plně se jim podřizovat, je naprosto nesmyslné a ani advaita něco takového neříká.

Pojmy neskutečné a iluze ve vztahu k tělu a světu neříkají nic jiného než, že tělo a svět nejsou trvalou a jedinou skutečností a že pravá Skutečnost je jiná, ale my ji pro svou nevědomost neznáme. Popírají absolutní nebo chceme-li jejich objektivní existenci. Nic jiného.

Z hlediska moci světa a těla nad námi brát vyjádření o jejich neskutečnosti a iluzornosti doslova, věřit, že v daném okamžiku neexistují a nepůsobí, je nesmyslné i nepochopením advaity. Osobně podezírám dokonce některé její vykladače, že i oni propadají omylu okamžité neexistence projevu.

Praví advaitisté nezůstávají u tvrzení o neskutečnosti a iluzornosti projevu, ale prohlašují jej za součást jediné nedvojné Skutečnosti.

Svět pojímaný jako objektivní hmotná realita existující sama o sobě je neskutečný a iluzorní. Nikoliv tak, že neexistuje, ale proto, že v naší nevědomosti se nám jeví jiným, než je. Nevidíme, nezakoušíme jeho jednotu s jeho neprojeveným základem, ale vidíme pouze jeho smysly vnímatelnou část. A to je iluze, v tom spočívá iluzornost světa a nikoliv, že je klamem typu triku kouzelníka eskamotéra nebo šalbou podvodníků. Svět existuje, ale je jiný, než jaký se nám v naší nevědomosti a pro naši nedostatečnost poznání jeví.

Nepravou existenci světa neboli jeho klam, ve smyslu jak byl vysvětlen, neodstraníme popíráním existence světa, kterou prožíváme. Naše názory na jeho moc, kterou zakoušíme a které nás ovládají, ji nezmenší ani o píď.

Jeho moci v určitých záležitostech podléhají i ti, kteří si přímo uvědomili pravdu. Dokud žijí ve hmotném těle, musí s ním zacházet tak, jak ke svému životu vyžaduje: přijímají potravu stejně, jako lidé nevědomí a podobně. Ramana Maháriši například, když jej nikdo neviděl, cvičil i chodil na procházky, aby udržel tělo v dobrém stavu. I v něm působila vazba vědomí na tělo. Bez jejího působení nemůže tělo ve světě existovat.

Rozdíl oproti nevědomému člověku spočívá v tom, že mudrc si plně uvědomuje: nejsem tělem, ale vědomím Já jsem a žije plně ztotožněn s tímto vědomím.

I jeho zkušenost světa je jiná: svět je pro něho jednotou vědomí Já jsem a jeho projevené, tvarové části. Není oddělen od vědomí, neexistuje nezávisle na něm, ale žije vědomí, které jej proniká jako jeho základ. Tam, kde nevědomý člověk zakouší jen hmotu – což advaita označuje za klam, tam mudrc zakouší tvary světa i jeho základ, vědomí, současně.

Právě proto, abych odstranil nesprávné pochopení advaity o klamu a neexistenci světa, zavádím pojmy absolutní, nepodmíněná existence a existence podmíněná.

Absolutní existence nevzniká ani nezaniká, není na ničem závislá, nemění se a nachází se mimo čas a prostor. Je sebe si vědomá. Je absolutním vědomím.

To, co se mění, ale má svou moc, také existuje, ale je existencí proměnlivou a podmíněnou. Má svůj vznik i konec a existuje v čase a prostoru.

Podmíněná existence existuje v existenci nepodmíněné, která je prvotní a dává vznik existenci podmíněné, která je druhotná a plně závislá na existenci absolutní.

Podmíněná existence má svou moc a proto existuje, i když ve stavu nevědomosti nám její pravda a pravá podstata zůstává skryta.

Neexistuje v tom smyslu, že je jiná, než ji pro svou nevědomost poznáváme a je klamem, právě pro naše její zkreslené poznání. Jako moc nepochybně existuje a v úrovni světa a těla jsme její moci plně podřízeni. Chápat ji jinak, je nesmyslné zavírání očí před její mocí, které je naprosto neúčinné a nerealistické.

Cesta z područí moci zevního světa a těla nevede popíráním jeho existence a moci a prohlašováním za klam, ale rozpuštěním právě těch sil, které stojí za jeho podmíněnou existencí. A to je jógická či mystická stezka, duchovní úsilí a nikoliv hovění si v názorech, které jsou dílem nesprávné a dílem se na nás v naší nevědomosti nevztahují.

Nevědomý člověk, který žije plně v egu, ale myslí si: „Já jsem TO“, je stejně pomatený jako chovanec blázince, který se prohlašuje za Napoleona, ale je pevně spoután ve svěrací kazajce. Vrcholem komedie, kterou hraje, je jeho posměšné pohrdání „dualisty“.