Jdi na obsah Jdi na menu
 


Otroctví mysli

17. 11. 2022

Jiří Vacek

Kdo si uvědomuje myšlenky, city, nálady, představy, sny denní i noční, což vše jsou výtvory mysli, není ničím z toho, ale je vědomím, které si je jich vědomo. Naší podstatou, naším pravým Já, je právě toto vše si uvědomující vědomí.

Naším neštěstím je, že jsme přestali žít v tomto vědomí, jako toto vědomí, zapomněli jsme na ně a ztotožnili se, my vědomí, s myslí a jejími výtvory.

Již nežijeme jako vědomí, které není ničím, co pozoruje, ale stali jsme se předměty pozorovanými - myšlenkami a city, výtvory vlastní mysli. Nežijeme svůj život ve vědomí, ale životem výtvorů naší mysli a jako ony. Svou nevědomostí jsme jim propůjčili své síly a v důsledku toho i moc nad námi. Jsme otroky vlastních sil uplatňovaných nevědomě a k naší škodě.

Pokud svou mysl neřídíme a nerozlišujeme její výtvory, jsme doslova otroky chaotických a nevědomých výtvorů své mysli. Navíc mnoho z těchto tvořivých sil ani není naše, ale byly nám podstrčeny výchovou nebo je doslova chytáme ze svého okolí.

Pokud tuto hru mysli neprohlédneme a nepřerušíme, ale setrváme ve ztotožňování s našimi myšlenkovými výtvory, nemáme naději nejen na úspěch, ale ani na podstatný pokrok na stezce. To plně platí i tehdy, když pravidelně a hodně meditujeme.

Důvod je zřejmý: ztotožňováním s mysli naše ego neustále nejen nerozpouštíme, ale opravdu posiluje. „Pokud říkáme, že ego je totožnost s myslí, tak víme, že každé přijetí jakékoliv jednotlivé myšlenky či citu a ztotožnění s ní je ego. Projevená mysl není nic jiného než tyto myšlenky a city.“ Navíc mocné tvořivé síly mysli, které takto v postoji ega vytváříme, nás zaplétají čím dál tím víc do nebožského světa a co je horší do našich zrodů v něm.

Neovládat mysl a ztotožňovat se s jejími výtvory, je to nejhorší co můžeme dělat. Základní pravdu, že výtvory mysli jsou skutečné tvořivé síly, které vytvářejí náš život a emoce, nelze pominout.

Ať jsme si této pravdy vědomi nebo nikoliv, tato zákonitost platí a hlavně působí a z její moci není nikdo vyjmut – ani světci ani mudrci ani avatáři.

Jediné východisko z tohoto nevolnictví a utrpení je praxe odtotožnění se od všech výtvorů mysli, jejich zpředmětněním ve vědomí pozorovatele, který je jasně rozlišen od všeho, co pozoruje. Musíme se vyprostit z moci všech citů, myšlenek, nálad, tužeb i představ mysli. Je nutné všechny tyto tvořivé síly trvale a bez přestání posuzovat, rozlišovat, což je vivéka a v souladu s tím rozpouštět.

Nespásné síly rozpouštíme nepřijetím a neustálým pozorováním ve vědomí, které je od nich odtaženo a jasně rozlišeno.

Spásné síly rozvíjíme, ale ani s nimi se nesmíme ztotožňovat, ale udržovat k nim předmětný vztah.

Jen za dodržení nepřetržité kontroly mysli a setrvávání v pozorovateli můžeme očekávat pokrok na stezce. Jinak nikoliv.

I takzvané neutrální nebo neškodné myšlenky je třeba zahrnout do tohoto postupu. Nic nesmí být vynecháno. I když nic jiného tak nám zbytečné myšlenky odnímají sílu a odvádí od spočívání v pozorovateli a Já.

Proto veškeré zbytečné myšlenky odmítáme, střežíme velmi pečlivě své city i nálady a udržujeme mysl prázdnou od všech duševních výtvorů a spočíváme co nejusilovněji ve vědomí a jako vědomí, které je si vědomo všeho a navíc je sebe si vědomé. Jen tak můžeme doufat v pokrok na stezce i v lepší osud. Jinak nemáme naději.

Vysvětlení, proč je mnoho povolaných, ale málo vyvolených, je v neovládání mysli, a ve ztotožňování se s jejími výtvory. Proto samotné meditace bez vlády nad myslí naprosto nestačí.

Mysl je mocná tvořivá síla a kdo ji neřídí, tvoří nesprávně. Tím se znesvobodňuje a trpí. To je zákon, který nemá výjimek. Čím dřív tuto pravdu pochopíme až do morku kostí a budeme myslet s ní v souladu, tím dřív dosáhneme cíle stezky.

Mocné tvořivé síly mysli, které směřují ke svému naplnění, jsou i všechny naše touhy. Po čem opravdu celou svou bytostí toužíme, co si opravdu přejeme, to i se stane, byť ne hned.

Pravidlo časoprostorové prodlevy mezi příčinou – touhou a jejím následkem, naplněním, se uplatní vždy. Prodleva v naplnění nás nesmí mýlit. Žádná touha, tvořivá síla, ale i modlitba se nikdy neztratí. Usuzovat, když se naše touhy a modlitby nenaplňují hned, že jsou neúčinné, je velkou chybou. Rozhodně nejsou důvodem k nevíře v Boha a v tvořivou moc naší mysli. Naplnění se dostaví vždy, ale někdy až v příštím životě, když v tomto životě pro nás nejsou vhodné podmínky nebo mu brání opačné síly.

V tom je působení tvořivé moci mysli ošidné. Často se naplnění dostavuje až v době, kdy jsme se již tolik změnili, že již o ně nestojíme nebo je nám dokonce proti mysli.