Pád člověka od Boha
Jiří Vacek
Pád je odloučením člověka od Boha, který je nestvořeným vědomím. Jeho mechanismem je odloučení se od neprojeveného vědomí a jeho nevědomé rozlišení od tohoto vědomí.
Člověk vyděluje své vědomí od vědomí Boha. Zapomínání přitom na toto božské vědomí a své spojení s ním a soustřeďuje se výlučně na své vlastní vědomí, které upřednostňuje a považuje za výlučné až neexistující. Tak vzniká nepravé Já i individualita.
Proto základem lidské existence je vědomí vlastního bytí, Já jsem. Na cestě zpět k Bohu musíme toto vědomí si uvědomit i jeho kvalitativní totožnost s vědomím Já jsem Božím.
Na základě této shody podstatného bytí člověka a Boha, se člověk vrací od svého vědomí do vědomí Božího.
Pomocí átmavičáry, která je prací s vědomím Já jsem, člověk svým vědomím poznává boží vědomí Já jsem.
Rozšiřuje prostor svého vědomí Já jsem tak, že se mísí s božským vědomím Já jsem. Mistři to přirovnávají k řece, která se vlévá do moře, se kterým se sjednocuje, ale současně je stále ještě současně částečně řekou. Jiní mluví o splynutí Božího vědomí s vědomím člověka a nastolení jejich jednoty vzájemným splýváním.
Čím víc vědomí lidské poznává mnohem větší vědomí božské, tím víc jednoty je uskutečněno.
Také můžeme použít matematického příměru z oblasti množin.
Pak existuje jedna jediná absolutní množina, ve které existují podmnožiny s větší či menší velikostí.
I lidské tělo je jako celek složený z velkého počtu samostatných buněk dobrým příkladem. Je, myslím dokonce nejvýstižnějším, pokud jej domyslíme. Vzájemná závislost celku – těla, na buňkách a buněk na těle je velmi poučná.
Uvedený proces nastolování jednoty rozhodně nemůžeme chápat, jako by se jedinec stával Bohem.
Pouze se na něm podílí tou měrou, s jakou dosahuje výsledků spojení.
Jedincovo vědomí Já jsem se poznává jako součást absolutního vědomí Já jsem, které, jak správně říká Ježíš, „ je větší než Já,“ rozuměj: je větší než Já jednotlivých lidí.
Naše Já jsem není také jediné uvnitř absolutního vědomí Já jsem, ale je spojeno s našimi bližními v jediném absolutnu. Proto je láska mezi jednotlivými bytostmi tak důležitá. Závisí na jejich způsobu života. Vztahy mezi jednotlivými bytostmi jsou dány karmickým zákonem. Jakékoliv pokusy se z této zákonitosti vymanit, jsou proto předem nesprávné a jejich výsledkem je vždy větší či menší zlo.
V praxi pracujeme s dílčími výsledky rozšiřování vědomí. Nakonec nastává zásadní obrat ve vědomí. To se nenachází v těle, ale celý svět se nachází ve vědomí včetně naší bytosti.