Příčiny zla ve světě
Jiří Vacek
Zlo ve světě nelze vymýtit, protože neexistuje. Co existuje, jsou lidé, kteří více či méně myslí a jednají pod vlivem svých zlých sklonů. Dokud tito lidé budou v našem světě žít, bude v něm skrze ně vždy přítomno i zlo. Proto je také nelze vymýtit. Svět bez zla je možný pouze bez zlých lidí. Předpokladem ráje na světě je svět bez zlých lidí, což je bez Boha nemyslitelné. Navíc i my sami jsme zlí, a proto ke zlu ve světě vydatně přidáváme.
Proto představa spasitele, který se zrodí v našem hmotném světě a nastolí zde ráj, je jen pěstováním falešné naděje. Cesta do pravého ráje, který je božím královstvím, vede výhradně naším nitrem a začíná naším odmítnutím zla jako přesvědčení, že zlo nám přináší prospěch. Dokud tuto šalbu zla neprohlédneme, čeká nás jen to, čemu sloužíme: zlo.
Moci zla nad námi, které nám vládne v tomto od Boha odpadlém světě, se můžeme zbavit pouze jediným způsobem. Když opustíme zlo v sobě, na prvém místě jako zlé myšlení. Jen vnitřní osvobození od zla může přinést svobodu od zla zevního. Kdo se zřekne zla a přitaká dobru a Bohu, vysvobozuje se z moci zla a vytváří podmínky pro svůj lepší život po opuštění tohoto světa. V opačném případě se sem znovu vrací nebo dokonce do světů ještě horších.
Vysvobození z moci zla nepřichází naráz, ale postupně rozpouštěním zlých sklonů naší mysli jednoho po druhém. Není dokončeno, dokud zbývá jediný zlý sklon. Podceňovat i ten nejslabší se nevyplácí. Když mu podlehneme, ihned si přivede na pomoc ty další a společně nás přemohou.
I když opravdu již v sobě zlo nechováme, vlivem naší karmy, která dobíhá z minulosti, trpíme i dále. Netrpíme nespravedlivě, ale spravedlivě sklízíme to, co jsme zaseli.
Konečné vysvobození z moci zla není také možné pouze změnou chování na etické. Největším zlem je ego samo o sobě, protože nás vylučuje z jediného pravého a trvalého dobra, jímž je výhradně sám Bůh. Proto žádné ego není ani dobré ani spravedlivé, ale základním zlem jímž je jeho oddělená existence bez Boha.
Nejpřímější stezka z moci zla a utrpení, které nám ego působí, je proto přímá stezka k Bohu, která je rozpouští. V tom, ve stavu bez ega, kdy žijeme v Bohu a Bohem, spočívá naše jediná naděje a spása.