Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozlišování a oddělenost

16. 12. 2014

Jiří Vacek

Byl jsem obviněn, že učím oddělení od těla a naopak neučím práci s vědomím v těle.

K tomu prvému: k rozlišování

Učím nikoliv oddělení od těla, ale rozlišení se od těla. To je podstatný rozdíl. Rozlišení se od těla spočívá v těchto krocích:

1. V přijetí názoru „nejsem tělo“.

2. V myšlení a jednání z postoje „nejsem tělem“.

3. V dosažení přímého rozlišení se od těla pomocí vědomí pozorovatele, který si je vědom sebe i těla, přímo vědomím, které pozoruje rozdíl mezi sebou, vědomím a pozorovaným tělem.

Toto je učení všech pravých mistrů a bez tohoto rozlišení není ani poznání Sebe možné. Pokud se uvědomuji jako to, co nejsem, nemohu si uvědomit, co jsem. K tomu vede jedině praxe uvědomování ve vědomí: nejsem nic, co pozoruji, ale sebe si vědomé vědomí, které vše pozoruje.

Současně je v tomto rozlišení vědomí spojení mezi pozorovatelem a tím, co pozoruje. Toto spojení vytváří sama pozornost vědomí. V případě těla k tomu ještě přistupuje spojení, které vytváří vazba vědomí na tělo.

Oddělenost je něco odlišeného. Jsem oddělen od obleku, který nosím nebo od slunce, které pozoruji.

Hmotné tělo, které v tomto životě máme, v okamžiku smrti odkládáme a opouštíme. To je pak skutečná oddělenost a také základní důkaz, že nejsme tělem. Pokud ovšem nejsme materialisté, kteří věří, že smrtí těla vše naprosto končí.

Proto je tak důležité se od těla rozlišovat a neztotožňovat se s ním. Samo rozlišování či neztotožňování se s tělem – oboje je totéž – má dva směry:

4. Nesmíme vědomí Já jsem ztotožňovat s tělem.

5. Nesmíme myslet: „Já jsem (je) tělo“, ale jednat z postoje nejsem tělem.

Cítím velmi jasně za výtkou, že učím oddělenost od těla, sílu nevědomosti ega, jehož podstatnou složkou je právě ztotožnění s tělem. Ego, síly nevědomosti, které je vytvářejí, je velmi mocné a právě tímto způsobem a mnoha jinými se takto brání svému rozpoznání a rozpuštění. Kdo tyto síly zla nerozpozná a nerozpouští, je pro vyšší stupně stezky ztracen. Často ji dokonce opouští právě působením těchto zlých sil.

Dobře si také uvědomme, co tělo je. Tělo je stvoření neboli projev. Je totéž, co náš svět. Když žijeme v těle a jako tělo, žijeme svět a v případě naší úrovně svět nebožský. My však na stezce právě z tohoto nebožského světa směřujeme do světa božského. Snad je zřejmé, že se nemůžeme držet toho, co je v pokleslém, od Boha odděleném stavu a současně směřovat do světa božského.

Plně platí: chceme-li poznat, co jsme, musíme se nejprve rozlišit od toho, co nejsme a nikoliv se s tím ztotožňovat.

 

K práci s vědomím v těle

Je nepochybné, že pokud se nerozliším od ne-já, nemohu ani poznat Já. Pokud neznám Já, nemohu s ním pracovat v jakémkoliv případě, a proto ani v těle. Kdo chce pracovat s vědomím, vždy se proto musí nejprve od toho, co není vědomí – což je i tělo – rozlišit a následně poznat: Já jsem vědomí Já jsem. Pak teprve – ale až po ustálení poznání Já, je možné s ním pracovat. Ztotožňovat se s tělem, ztotožňovat vědomí s tělem a chtít pracovat v těle s vědomím, je zcela nesmyslné.

Základním a nevynechatelným předpokladem poznání vědomí Já jsem je proto očista od všeho zlého a od Boha pryč směřujícího, protože moc této nevědomosti nad námi nám to nedovolí.

Nejspolehlivějším ochráncem před zlem a jeho mocí nad námi je vždy láska, jak ji učí Ježíš: láska k Bohu, k bližním i k sobě. Láska je nejvyšší dobro, protože je Bohem i když nikoliv jediným božským principem. Kdo žije v lásce, v tom Bůh lásky nedovolí vůbec ani vstup zlým silám do nás.

Proto získání takové lásky je prvořadým požadavkem pro zdar stezky. Apoštol Pavel má již z tohoto důvodu pravdu, když říká: „Kdo nemá lásku, nemá nic“, zejména nemá Boha, protože On je láska. Bez lásky – Boha jsme nic a nic nemáme. Sama meditace, když nežijeme v lásce z tohoto pohledu mnoho neznamená, což platí zvlášť pro případy, když nejen neprovádíme očistu, ale ovládají nás zlé síly.

Jinak platí, že každé přivrácení pozornosti na tělo vytváří již působení vědomí a jeho moci na tělo. Je jedno, zda tak činíme vědomě nebo nevědomě. My tak však činíme vědomě od okamžiku, když se na tělo zaměříme jako sebe si vědomý pozorovatel, který si ve svém pozorování tělo uvědomuje:

Nejsem pozorované tělo, ale vědomí, které tělo pozoruje.

To je základní a nepominutelná pravda a práce vědomí s tělem. Bez rozlišení vědomí od těla nelze postupovat na stezce dále ani duchovně v těle pracovat. Když například provádíme vnitřní pránájámu v postoji pozorovatele, pracujeme již tím vědomím v těle.

Skutečná práce s vědomím v těle je proto možná za těchto podmínek:

6. Dosažením umění spočívat v ryzím vědomí Já jsem.

7. Jsme-li od těla rozlišeni, jak je uvedeno.

8. Umíme-li si vědomí Já jsem v těle uvědomovat, což je ovšem pravý opak od toho, když vědomí ztotožňujeme s tělem. Jedno je skutečně opakem druhého.

Musíme však dobře chápat, co tělo je. Tělo je součást stvoření a proto se na ně plně vztahuje geniální definice světa, kterou objevil český mystik Bedřich Hejhal:

„Svět je vazba všepronikajícího základu a hmotného utváření“. Chápejme: svět i naše tělo jsou spojením všepronikajícího vědomí a hmotného utváření, neboli tvarů. Hmotné utváření je stvoření, projevené, tvarová část světa, kterou vytváří tvořivá moc vědomí ve spojení s ryzím, neprojeveným vědomím Já jsem.

Jinak: naše tělo je tvořeno jeho hmotnou, která je prostoupena vědomím. Práce, lépe působení vědomí v těle začíná, když si je uvědomujeme – jeho hmotné utváření, spolu s vědomím, které je proniká.

Znovu opakujme, že je to možné pouze za výše uvedených podmínek. Další podmínka pak je, že při tomto způsobu soustředění na tělo a obecně na celý svět, neztrácíme své vlastní vědomí Já jsem. Právě naopak: skrze své vlastní vědomí Já jsem si je uvědomujeme v těle a obecně všude, v celém světě, jak je pronikán vědomím.

To je již velmi vysoký stupeň stezky a proto jej nemá smysl učit začátečníky, kteří neprošli důkladnou očistou a nezvládli mistrovské umění vstupovat do vědomí svého Já. Těm je naopak důležitější zdůrazňovat očistu a požadavek lásky.

I tak však návod k práci s vědomím v těle v mých knihách hledající nalezne, zejména v těch novějších, pokud je ovšem vůbec čte. Když se nenamáhá je ani číst, pak ve své nevědomosti učí, že neučím... Teď s odstupem po napsání těchto řádek si uvědomuji, že právě poslední knihy nejsou o ničem jiném. Výstup k Otci a život v Duchu svatém je přesně o tom. A o čem jiném je poučení o světelném těle? Jaká slepota, zaviněná zlem, kterému rádi hovíme.

Zlu je vše dobré, co lze k útokům na mistra použít. Nechtěně tak vyvolalo dobro, že jsem vztah vědomí k tělu popsal stejně jako práci vědomí v těle a vymezil podmínky, které ji umožňují.

Klasický případ marxistické negace negace... Jinak jak každý ví: něco zlého je vždy pro něco dobrého. Zdaleka nejlepší je však čisté dobro bez zla. To nalezneme pouze v Bohu, který je láska.